že Váš pes přijal miminko jako chůva, a je logické, že až z miminka bude batole, tak bude zkoušet, co se dá. Tady mi ale přijde samozřejmé, že rodič, který má doma psa a malé dítě, je nenechá dohromady samotné, byť by to měl být pes velikosti krysy. Každé zvíře stejně jako člověk má potřebu svého prostoru, tudíž je potřeba usměrňovat i psa, ale především dítě. To jen pro ty, co se teď uchechtávají a říkají si "za rok uvidíte".
Moc Vám držím palce, aby se mrňous se psem měli rádi a kamarádili se. Zastávám názor, že žádný pes nekousne bez příčiny. Musí k tomu mít pocit, že ho něco vylekalo, podráždilo nebo je mu to nepříjemné a on se nemá jinak jak bránit. Měli jsme dobrmanku, jednou jsem ji u malého obchůdku v paneláku nechala přivázanou ke stromu, měla náhubek a já jsem si odskočila pro rohlík. Za mnou přišla dovnitř maminka, která nechala venku svou asi tak osmiletou klučičí ratolest. Když jsem vyšla ven, kluk stál u mého psa a prázdnou plastovou lahví od půllitrového pití tloukl psa do hlavy. Chytla jsem chlapečka za límec pod krkem a dotáhla ho mamince, ať si ho usměrní, protože jinak bych ho tam přerazila na místě. Ještě měla tu drzost, že se na mě obořila. Tak jsem jí jenom sdělila, ať se nediví, až jí jejího milého chlapečka nějaký pes pokouše.
Jinak taky nemám ráda, když si majitelé vodí psy bez vodítka a sami jsou kdovíkde jinde než je pes. A je mi zcela jedno, jestli je to jezevčík nebo pes velikosti malého koně. Je to nezodpovědnost majitelů nejen vůči ostatním, ale především vůči vlatním psům. Po téhle příhodě jsem psa již nikdy nenechala uvázaného venku. Když se mnou nemohl nikam jít, tak jsem tam prostě nešla. Nechtěla jsem se spoléhat na to, že je zvyklá od naší dcery, že si s ní dělá nejrůznější vylomeniny, a že to tedy bude tolerovat i cizím dětem, zvlášť když se může vyskytnout takovýhle parchant.