Když čtu tuto diskuzi, musím přiznat, jsem trochu zmatená. Ne z vás, ale ze sebe. Interupci chápu jako potřebnou věc, neodsuzuji ji,pokud není brána jako antikoncepce nebo důsledek lehkomyslného života. Ale když jsem viděla na ultrazvuku v 7.týdnu fazolku, pak po narození naše miminko a teď když kolem mě běhá můj syn, vidím jeho každodenní pokroky, musím se zeptat sama sebe, jestli bych byla schopná podstoupit interupci. Nevím, asi se každý člověk teprve musí dostat do situace, kdy toto zvažuje a teprve se opravdově rozhoduje podle svého nejlepšího svědomí. A nezáleží na tom, jestli byl dříve pro nebo proti. Je úplně jedno, jak si v této diskuzi každá stojí. Nejsou v té situaci. Možná že by si stály za svými názory a možná taky ne. V každém případě by to bylo asi to nejtěžší rozhodování v životě. Nejlepší pro dítě by bylo ho porodit a dát k adopci. Vyhnout se tak interupci. Na druhou stranu kvůli byrokracii v našem státě pak mnoho dětí strádá v děcáku a než to soudy rozhodnou, jsou velké na adopci. Je to začarovaný kruh.