V této otázce je asi těžko radit.Snad jen pár zkušeností či postřehů.Moje dcera nevštěvovala školku ještě před narozením syna (chodila jsem do práce)a po jeho narození ve školce pkračovala, dokonce chtěla sama být ve školce i na spánek, jinak s ní údajně některé holčičky nechtěly kamarádit.Myslím, že vztah sourozenců se buduje hlavně v rodině a záleží právě na rodičích a nejbližších, jaký postoj zaujmou.Možná, že na druhé straně se Váš vnouček bude, aspoň zpočátku, kdy novorozeně z pohledu dítěte jen pláče, doma nudit.Ve školce by měl vrstevníky, se kterými se "už dá pohrát si". Také jde o to, jak se mu odloučení doma vysvětlí.Mám velmi dobrou zkušenost s tzv.pozitivním laděním dítěte.Něco ve smyslu, že do školky jde skoro za odměnu, je to pro jeho dobro a naučí se tam spoustu věcí, najde nové kamarády, které by doma těžko hledal.A navíc zpočátku s příchodem miminka, které třeba nebude "hodné" a nebude spát 3-4 hodiny v kuse, nebude maminka mít tolik času jako teď.Bude muset čas rozdělit nejen na dvě poloviny, ale na tolik dílů, kolik domácích prací musí stihnout, zejména, když je přes týden sama.Záleží také na pesonálu školky, tady je prostě všechno v lidech.Já mám jen ty nejlepší zkušenosti.Děti se (až byl syn větší)na sebe vždy velmi těšily a celé odpoledne si spolu potom hrají.Samozřejmě, že jsou zde i potyčky, bez nich se asi žádné soužití neobejde, ale nemyslím, že by na sebe, díky školce, žárlili nebo byli na sebe zlí.Přeji šťastné rozhodnutí.