Dovolte mi, abych se s Vámi podělil o příběh, který je spjat s narozením naší dcery.
Manželčino těhotenství probíhalo podle všech vyšetření normálně až do zhruba 25.-27. týdne, kdy začala pociťovat určité stahy, které se po vyšetření u gynekoložky ukázaly jako počínající porod. "Nelekejte se, vaší paní se malinko zhoršil porodní nález" telefonovala mi do práce sestřička z ordinace s tím, že manželku převeze sanitka do nemocnice Na Bulovce.
Z Bulovky, kde doktor mé ženě lakonicky oznámil, že právě přichází o dítě, byla manželka převezena ještě týž den do porodnice U Apolináře. Ta je naštěstí na podobné případy specializovaná.
Již druhý či třetí den však bylo jasné, že se počínající porod zastavit nezdaří a že je jen otázkou hodin, maximálně dní.
Třetí den U Apolináře manželka, napojená na přístroje monitorující ozvy plodu, začala krvácet a porod císařským řezem byl neodvratný. Čekal jsem na chodbě a asi po 20-30 minutách (těžko jsem tehdy vnímal čas) mi sestřička přišla oznámit: "Máte dceru. 750 gramů. Jak se bude jmenovat?" Odpověděl jsem, že jsme se s manželkou ještě jaksi nestihli na jménu dohodnout.
Asi po další půlhodině mi pan primář umožnil dcerku poprvé navštívit - ležela v inkubátoru na oddělení ARO, na hlavě kulicha jak na panenku. Emoce, kterými jsem byl v té chvíli zaplaven, se nedají popsat. Určitě jsem nic silnějšího nikdy neprožil.
Manželka vzhledem k pooperačnímu stavu mohla dceru spatřit až dva dny po porodu. Jméno Kristýna (na kterém jsme se asi telepaticky či zázrakem shodli) jí však musela dát již den po porodu na naléhání matrikářky.
Během prvního týdne dcerka ubyla na váze další gramy, takže její nejnižší hmotnost byla 640 gramů. Pak ji čekaly ještě skoro tři měsíce pobytu v porodnici, během nichž vystřídala postupně tři oddělení, absolvovala čtyři transfuze krve a řadu nejrůznějších vyšetření. A pomalu postupně přibývala na váze...
Naštěstí jsme mohli denně (i vícekrát za den) trávit nějaký čas s naší dcerkou, hladit ji a chovat. Manželka jí postupně mohla také dodávat mateřské mléko, které holčička přijímala v prvních týdnech pomocí sondičky.
Díky Pánu Bohu, skvělé ošetřující lékařce - paní doktorce Dokoupilové, ostatním lékařům a sestrám jsme si mohli odvézt dceru domů po necelých třech měsících, kdy vážila 1700 gramů.
I když měla v následujících měsících co dohánět, musela absolvovat víc vyšetření než většina miminek a několikrát denně reflexní cvičení, se svojí chutí do života se se vším zdárně poprala.
Stále nám dělá obrovskou radost a spolu s manželkou s ní prožíváme nejkrásnější chvíle našeho života. V pondělí 29. října oslavíme s naší Kristýnkou její třetí narozeniny!