Milá Pavlíno,

jsem o 6 let mladší než můj bratr a moje maminka by podobnou kombinaci již neopakovala právě z těchto důvodů. Já jsem jsem se narodila na konci dubna (termín měla až v květnu) a brácha začal pak v září chodit do 1. třídy. Naši si nás tzv. rozdělili. Táta psal s bráchou úkoly (neměl na to dost trpělivosti - často byl brácha trestán za "ošklivé písmo") a máma se starala hlavně o mne.
Když jsem pak začala chodit do školy já, máma si prosadila, že budu úkoly dělat zcela sama, abych neměla trauma jako brácha. Dneska je již opravdu jiná doba, ale tehdy (téměř před 30 lety) se máma tátovi nedovedla vzepřít (je o 11 let mladší než on).
Zcela tedy chápu Vaše obavy o nástup do první třídy.

Můj syn půjde do školy téměř v 7 letech (je narozen v prosinci) a druhému dítěti budou při nástupu syna do školy bez 2 měsíců 2 roky. Doufám, že to pak zvládneme.

Ještě jednou opakuji, že chápu Vaše obavy i z období těhotenství (hospitalizace v nemocnici, pracovní doba manžela asi 10 hod. denně apod.). Já mám tytéž obavy - zejména z té nemocnice - již teď a to syn nechodí ani do školky. V 1. těhotentsví jsem byla hospitalizována 14 dní a nyní nevím, kam bych syna dala. Ale přesto jsem ráda, že jsem otěhotněla - taky nemůžete vědět, jestli Vám to zrovna půjde. My jsme se snažili 8 měsíců - tím se nám ten věkový rozdíl zvětšil téměř na 5 let a už to mi připadá hodně.
Určitě napište, jak to u Vás dopadlo.