Je to jako Edison se žárovkou, musíš zkoušet všechno možné, než najdeš to (bohužel často jen dočasně) funkční. Někdy pomůže zpívání, jindy je to třeba vožení autem kolem vesnice a jindy zas houpání na bříšku, tancování pomalými houpavými kroky, vyprávění uklidňujících pohádek bez zápletek, broukání beze slov, hlasité oblbující zpívání až vykřikování, hraní na kytaru, jemné pískání na flétnu, některé CD jako třeba Plíhal a tak dál a dál je nespočetně způsobů, které fungují, ale ještě více způsobů, které nefungují. Hlavně včas odejít od jednoho způsobu ke druhému, když něco evidentně nezabírá, to je jediná pomoc na přetížení. A taky střídání rodičů, jednou to zvládne táta, jindy máma. Žádný všeobecný recept neexistuje, každé dítě je jiné a každý den stejného dítěte je jiný. Myslím, že ani ty kolíbky kdysi nefungovaly, dokonce jsem někde četl jak se zoufalé mámy uchylovaly někde na Kopanině k tomu, že dětem dávaly cumlat do slivovice namočený cípeček - a ty děti pak sice usnuly ale byly poněkud hloupější... Takové hraběcí rady jako jsou ve všech možných knížkách, že před spaním má být klid a že spát se musí ve stejnou hodinu - některé dítě to přímo vyžaduje, jiné to přímo nesnáší.
Ale je to někdy k nevydržení. Vydrž.