Milá Kateřino,jsem ráda,že jsi napsala své zkušenosti.Já mám dvě holčičky, 4 a 8 let a už 9 měsíců nebydlím u svého bývalého muže,ale v azylovém domě.U nás trvalo domácí násilí psychické dlouho,ale fyzické půl roku a to jen proto,že žádná instituce nebyla schopna mi poradit,popřípadě pomoci(to už bych po nich chtěla moc,že?)Janže i přes ubezpečování sociálních pracovnic jsem přišla o starší dceru a to soudně.Při mě stála jak psycholožka,tak sociální pracovnice,ale i přes to...Chci tím jen říct,že sice naprosto souhlasím s tím,co jsi psala,ale měla bys pochopit,že to,že žena od muže neodejde hned po první facce neznamená,že je hloupá,ale že se snaží své děti chránit!!!Víš,můj bývalý manžel teď citově vydírá a týrá mé dcery a před tím je neuchráním,dokud mi dále budou úřady házet klacky pod nohy!!!Kdybych u něj zůstala,možná už bych byla mrtvá,ale lépe bych mohla chránit duševní vývoj starší dcerky.Jenže....Nehledě k tomu,že jsem přišla o veškerý můj majetek a paní soudkyně teď bere otce jako lepšího pro výchovu dcery,jelikož ON NÁŠ SPOLEČNÝ byt obývá.Né my,ale úřady a soudy koukají na peníze!!!Ale opravdu děkuju,že jsi to napsala,protože mě strašně dlouho trvalo,než jsem si přesně tohle uvědomila,Že je lepší spousta věcí,než tohle.Taky mě mrzí,že jsme museli opustit vše na co jsme byly zvyklé a teď nemáme žádnou jistotu,ale konečně se děti nemusí bát,jestli dnes v noci táta opravdu zabije mámu,jak to říká.Díky!pa