V naší rodině vládne tolerance na všech stranách, snažíme se všichni si navzájem pomáhat, když potřebujeme a všichni víme, že se jeden na druhého můžeme kdykoliv spolehnout. Nikdy by nikoho ani ve snu nenapadlo někomu něco nařizovat, přikazovat, nebo organizovat bez jeho souhlasu. Nedovedu si tedy představit, že by nám do našeho manželství, rodinného života a výchovy dětí zasahovali jakkoliv jak mí, tak manželovi rodiče. Mám tedy opravdu štěstí, že tomu tak není. Myslím však, že by vaše dcera měla říci své tchyni a tchánovi - STOP!!! A to co nejdříve. Asi bych se snažila společně (v přátelské atmosféře)si s nimi promluvit, vysvětlit jim, že organizování života z jejich strany se mi vůbec nelíbí, že však budu ráda, když se na ně budu moci vždy obrátit o radu a pomoc a to samé bych nabídla i jim. Stanovila bych však striktně určité "hranice" za které tchán s tchýní prostě už nemůžou a z kterých bych v žádném případě neslevila.Dala vůbec Vaše dcera najevo, že se jí jejich chování nelíbí? Diskutuje o tom vůbec se svým manželem? Myslím, že by se i manžel měl za ní v tomto případě postavit. V případě, že by tchýně s tchánem její postoj nechtěli pochopit a do života se jí pletli nadále, měla by s nimi ukončit jakýkoliv kontakt - v zájmu zachování své vlastní rodiny a svého zdraví (asi jí to musí psychicky "drtit", ne?). A to že je manžel na rodičích finančně závislý? Vždyť v obchodě pracuje a tedy za práci dostává odměnu .... jakápak tedy závislost? V případě, že by se rodiče nesmířili s tím, že "mladí" mají opravdu svůj život, který chtějí žít podle svého, nebylo by lepší hledat práci jinde? Vím, že v tomto případě je každá rada "drahá", byla bych však v tomto případě nekompromisní - buď moje rodina, já a klidný život nebo šílený život naprogramovaný podle tchýně a tchána a neustálý stres. Myslím, že jiné řešení by pro mě akceptovatelné nebylo. Přeju Vaší dceři hodně štěstí.