Mila Simono,
konecne nekdo, kdo vi, cim si maminka i detatko musi projit....mam uplne stejne zkusenosti s narozenim meho syna. Ve 25. tydnu tehotenstvi me manzel odvezl na pohotovost, protoze mi praskla plodova voda a silne jsem krvacela. Lezela jsem deset dni na intenzivni peci ve Fort Myers na Floride, napojena na spoustu pristroju, kyslik, kapacku atd. Bolelo me cele telo a strasne jsem se bala o nase miminko. Myslela jsem si, ze o nej prijdeme. Doktori nam davali jen 50 % sanci, ze prezije a pokud prezije tak 50 %, ze nebude mentalne postizene. 1.1.2000 doktori rozhodli,ze nemohou dal cekat, protoze miminko nemohlo dychat a muselo se narodit.Cisarskym rezem.Nas Peter Ian vazil 680 gramu a meril 32 cm. Byl 3 mesice a sest dni na intenzivni peci, vsechny sestricky mu drzeli palce,dostal od nich prezdivku "bojovnik", protoze si za tu dobu musel projit operaci kyly, krvacenim do mozecku, 12 transfuzi krve, atd. Byl napojen na spoustu pristroju, computeru, vypadal uplne ztraceny. Ale diky zlatym rukam sestricek a doktoru, pili jeho strazneho andela a hlavne jeho vlastni silnou vuli se Pidy ze vseho dostal a dnes je z nej krasny, ciperny a hlavne zdravy 22 mesicni chlapecek. Chtela bych tedy touto cestou povzbudit vsechny maminky, at neztraceji nadeji, protoze ZAZRAKY SE DEJOU. Simono, Tebe i Sarinku moc pozdravuji,drzime ji palce a opatruj se Ty i Tvoje rodina. Myslim na Vas. Ahoj Renata