Termín porodu jsem měla stanovený na 4.8.05.Měla jsem ovšem problémy s vyšším tlakem, tak mi gynekolog týden před termínem napsal do těhotenské průkazky - kontrola v porodnici 1.8. + zvážit vyvolání porodu. V nemocnici si mne opravdu hned 1.8. nechali a přijali mne na rozikové těhotenství. Ihned mi začali podávat injekce, které mne měly na porod "připravit". Dostávala jsme 2 denně a byly opravdu nepříjemné. Druhý den jsme k injekcím dostala i tabletku. Na večer mne začalo pobolívat břicho a tak jsem se těšila, že už to budu mít brzy za sebou a půjdu odsud pryč (spolupacientky na pokoji se mi rychle střídaly, jen co je přijaly, za chvíli šly rodit). Na večerní vizitě jsem panu doktorvi řekla, že už mě začíná bolet břicho a on mi odpověděl, že mi dají injekci proti bolestem. Na mojí otázku "proč" mi bylo sděleno "abych se dobře vyspala" a bylo to. Přišla sestra a dala mi další nepříjemnou injekci po které tyto bolesti opravdu přestaly. Připadal jsem si tam jako pokusný králík a manžel i rodina se stále dokola ptali, kdy už budeme rodit...
Nejhorší na tom bylo to, že se tam doktoři střídali a nikdo pořádně nic nevěděl(co mne velice udivilo bylo to, že lékaři nenosili jmenovky, tak jsem ani nevěděla, s kým mám tu čest).
4.8. ráno jsme šla opět pro tabletku a brala jsem to, jako ty tabletky před tím, které mi nic moc neudělaly, jenže.... za chvíli jsem dostala silnější bolesti, až jsem musela pomalu začít chodit, za 2 hodinky přišla paní doktorka, která mi zavedla druhou tabletku, a tam jsem se dozvěděla, že už pomalu začínám rodit. Aha...
Tak jsem ihned volala manželovi, že už mě připravují a ať se nikam nevzdaluje (měl být přítomen u porodu).
Asi po dalších 2 hodinách mě a ještě jednu rodičku odvedli na porodní oddělení, kde nás jedna ze sester přijala slovy "my tady máme ale plno, nemám je kam dát". Zrovna já, když budu rodit, tak tady bude plno!
Nakonec se mne ujali, dali klystýr a odvedli do sprchy, kde jsem se měla sprchovat. Tam jsem byla nucena být celou hodinu, i když mi sprcha pomáhala, začalo se mi špatně dýchat. Ze sprchy mne odvedli do místnosti, kde mají vanu a tam mne na obyčejnou židli posadili a monitorovali tep miminka a mé stahy. Bolesti mi začaly ukrutné a já nevěděla, jak mám na té židli sedět. Po chvíli přivedli nějakého tatínka od porodu, který nechtěl být u druhé doby porodní. Přikrili mne (byla jsem samozřejmě od pasu nahá) a jiný cizí muž tam seděl nějakou dobu se mnou. Manželovi jsem zavolat ještě nemohla, protože se volá až když jde rodička do boxu. Ale žádný volný pro mne nebyl. Pan doktor mne neměl ani kde vyšetřit, tak jsem toto vyšetření musela absolvovat na oné židli s nohou opřenou o vanu... Ale zvládli jsme to. Byla jsem pomalu připravená. Rychle mi připravili rodící box, přišel pan doktor, praskl mi vodu a já mohla konečně zavolat manžela.Začaly mi šílené bolesti, které jsem se snažila vydýchávat, ale moc mi to nešlo. Bohužel mne museli opět monitorovat a miminko bylo v takové poloze, že činnost jeho srdíčka byla znatelná pouze když jsem ležela na levém boku. Bylo to pro mne utrpení, nemohla jsem vstát a chodit, musela jsem stále ležet na boku. Asi za 1/2 hodiny dorazil manžel a byl vyděšen z toho, když slyšel jiné ženy vzdychat a plakat. Box je přepažen jen provizorně nějakou slabou zástěnou a tak jsme zřetleně slyšeli paní vedle...
Asi po 20ti minutách,co byl manžel u mne, se mi chtělo začít tlačit. Přišla vrchní sestra, dala mi křeslo do mne velice příjemné polohy a řekla, že můžu začít tlačit a odešla. Manžel také odešel, nechtěl se účastnit velkého "finále". A byla jsem sama, já nevěděla, jestli mám tlačit hodně nebo málo, aby se něco nestalo, když jsem tam byla sama (musím podotknout,že jsem byla prvorodička). Sestra mne za chvíli přišla opět zkontrolovat a potom mé tlačení již korigovala. To mi velmi pomohlo. Poté zavolala "pane doktore, budeme rodit" a najednou byla místnost plná lidí. Párkrát jsem zatlačila a miminko bylo venku. Kluk jako buk.
Oba jsme byli naprosto v pořádku, což pro mne bylo to nejdůležitější.
Nutno ještě podotknout,že mi za celou dobu mého porodu (už od rána) nebyl změřen ani jednou krevní tlak, i když mi byl kvůli němu porod vyvoláván.
I přes některé nepříjemné zkušenosti, které jak doufám, byly vyvolány tím, že mne nebylo opravdu kam "uklidit", jsem byla s přístupem doktorů a sester spokojená a o krásném prostředí ani nemluvě! Dalších 5 dní jsme s Jiříkem strávili na nadstandardu,kde byl přístup sester opravdu profesionální a velice příjemný.
A rodit podruhé? To už se nebojím, jen asi budeme plánovat narození miminka na zimu, kdy tam snad nebude tolik rodiček. A kde budu rodit? Samozřejmě tady, v Masarykově nemocnici!