Ja si cely zivot velice prala dite, ale umim si predstavit situaci, kdy bych se rozhodla pro potrat. Zila jsem napr. s muzem. ktery me psychicky i fyz. tyral. Trvalo tri roky nez jsem dokazala odejit. Delala jsem vse abych, se neocitla v jinem stavu, citila jsem kazdy mesic des nad tim, jak by se sitauce zkomplikovala. Cekat dite z nekym tak nevyzpytatelnym jako byl tento muj partner bych nikdy nechtela. Tak nejak jak pry rikali Indiani: neodsuzuj druheho pokud jsi neusel nekolik mil v jeho mokasinech. Proste neodsuzuj sitauci, ci rozhodnuti druheho, pokud nezazijes to, co on. Ale na druhe strane jde uvazovat i o tom, nakolik je to i chyba okoli, ktere zenu v teto velice tezke situaci zcela lhostejne necha a nekdy jde prave o lidi ji nejblizsi, o rodice o pratele atd. Tito lide selhali a i jejich vinou (stejne jako vinou nekvalitnich zakonu)se zena ocitla v situaci, kdy ji nic jineho nez potrat nezbyvalo. Takze pani ktera kritizuje, by si mela uvedomit, co ona sama kdy udelala pro to, aby treba nektera zena z jijiho okoli, nebyla bezmocna v teto situaci, kdy ji nic jineho nezbyvalo.