Milá Kateřino,
nemám sice rodiče tak daleko jako ty,jsou od nás "pouze" 600km (moji rodiče) a tchýně zase jenom 300km.Taky nám syna neměl ani nemá kdo pohlídat,protože žádnou adoptivní babičku nemáme ani hodné sousedy.Zažívám však podobné chvíle jako ty.Moje máma je dost nemocný člověk,je hrozné když si voláme a ona řekne,že ji něco bolí,má špatné výsledky,nic nemůže dělat atd.A já nemůžu sednout do auta abych ji pomohla.A tak jenom tiše doufám,že až zavolám příště bude to lepší.Nejhorší to bylo na Silvestra před 3 lety,když jsme volali ráno a táta řekl,že máma je v nemocnici.Prý nám to nevolal,aby jsme se na Silvestra netrápili.Tak jsem volala aspoň do nemocnice.Je to těžké a jelikož jsme od rodičů dost daleko,nedá se s tim asi nic dělat.A tak nám nezbývá nic jiného než doufat,že všechno bude zase v pořádku.