Sonja, je mi 33. Kamaradek jsem mela jen par,na jedne ruce je lehce spocitam, a vsechny me nejak zradily. Nedivim se, ze tvoje dcera zenskym neveri a nerozumi. Nejde o nejakou zpsklost, jde o zensskou povahu, ktera tve dceri nevyhovuje. Ja mam problem byt i pracovat v zenskem kolektivu, jsem na nervy z pomlouvani a toho vecneho kvakani! Z predposledni prace me dokonce ve zkusebni dobe vyhodili (slusne mi rekli, ze si mam radeji najit jine misto, ze jsouproblemy ve vztahu klegyn ke mne)! Ted delam s chlapama a je mi dobre. Muj sef se se mnou trochu sblizil, takze si nebereme servitky a vtipkujeme dost zostra! Sam prohlasil, ze s zenskyma delat nemusim. Jsem uz vdana a mam deti. Manzel me miluje a zarli. A ja tak touzim mit muzskeho kamarada, ani nevis jak! Pokud si tvoje dcera uz v tomhle veku muze vytvorit pekny vztah s nejakym klukem, nebran tomu. A pokud je to mozne, dovol ji prejit na jinou skolu. Ona treba ma zajem o mechanicke veci, treba z ni bude dobry stavar nebo nejaky technik, vzdyt ji profese ekonomky primo predurcuje do kancelare plne bab! Nekdy si rikam, jaky by byl asi vztah s zenou, nemuzu poprit, ze peknou zenksou zhodnotim jako peknou zenskou. Ale jeste jsem se nikdy do zeny nezamilovala.

Nemam tuseni, jak moc se i dcera sveruje, jak moc se citi doma bezpecne a jak moc pootrebuje o svem zivote mluvit. Ale ukaz ji, ze je to v jejich rukach a ze jsi pripravena na jakoukoliv odpoved, otazku, skutecnost. Miluj svou dceru, jaka je a ona bude milovat tebe! Mohla bysji ztratit.
Lilka