I já se velice ráda připojím se svojí zkušeností. Bohužel jsem tento server objevila až tři roky po narození svého syna, připojuji příspěvek až teď. Prvni porodní bolest mi začala v 4:18, kolem 5:00 jsme vyjižděli s manželem z Prahy směrem na Tábor. Měla jsem 14 dní před termínem, myslela jsem si, že jsou to jen "poslíčci". Jenže jsem se mýlila, celou cestu jsem dýchala tak, jak mě naučili na předporodním kurzu. Moc jsem si přála, aby u mého porodu byla paní doktorka, která mě ošetřovala celé mé těhotenství. Do Tábora jsme dorazili kolem 6:00, to se střídají směny. A já zjistila, že můj porod bude opravdu ten nejlepší. Mohu říci, že jsem velice spokojená se všemi doktory, kteří v tomto sanatoriu ordinují. Všichni jsou velice milí, laskaví a vstřícní. Nemám v úmyslu jmenovat ani jednoho z nich, mé díky patří všem......zvláště paní doktorce, která mi pomohla přivést na svět mého prvorozeného syna.
Porod trval do 10:50 (tj.6,32 hod), zvládla jsem to i bez epidurálu. Plodová voda mi neodtekla, paní doktorka mě musela nastřihnout. Rodila jsem jako dvacetiletá, takže i tím jsem měla porod jednoduchý a rychlý. Vím, každá maminka prožívá porodní dobu a samotný porod jinak. Každopádně mohu jen doporučit - tatínka u porodu. Mně osobně nějvíce pomohl v porodní době, seděl u mě, pomáhal mi "skákat na míči", otíral mi pot z čela, masíroval mi záda, zkrátka byl mi ve všem nápomocen. Tímto mu také vyjadřuji své díky, i když já ho poté vlastně zklamala. Tolik se těšil na samotný porod. Já v poslední minutě, kdy se mě sestřička ptala,zda má dojít pro tatínka, jsem si vše najednou rozmyslela, měla jsem v sobě nějakou zábranu, nechtěla jsem ho u porodu. Pár dní po porodu mi došlo, že jsem byla hloupá, měla jsem mu umožnit, aby byl přítomen, viděl by totiž to, co jsem pro sebe i pro něj z veliké lásky podstoupila.......porodila nám naše první dítě. Hned kdy se Tomášek ocitl na světě, sestřička zavolala tatínka a ten si ho pak asi hodinu držel pyšně v náručí a nechtěl mi ho ani půjčit. Přiznal se mi, že ho mrzelo, že nebyl u porodu. Chtěl být v tu chvíli při mně.
Pokud Vám mohu doporučit....poroďte své deťátko v Natalisu, stojí to za to. Tatínek s Vámi může být neomezeně dlouhou dobu. Lékaři i sestřičky jsou opravdu moc moc milí a velmi ochotní. Jednají s Vámi opravdu jako s ženou, která má velké bolesti. Snaží se pomoct jak jen nejlépe to jde. Tady nemůžete zažít ten pocit "jako na běžícím páse"...což je naprosto normální ve velkých nemocnicích, kde se Vám lékaři ani pomalu nepodívají do očí. To tady zažít nemužete.
Podruhé pojedu rodit zase do Tábora do Natalisu, stojí mi to za to! Jinde bych se nemohla cítit líp!