Ahoj Lauro,
když jsem začala číst tvůj dotaz, nejdříve jsem myslela, že je to ten můj (z 16.8.05),používáme i slejná slova. My s manželem zatím zkoušíme od března a začínám na tom být psichycky hůř a hůř. Mě je 25 let a manželovi 34, tak myslím na to, že čas letí, co když budem na miminko čekat dlouhé roky a manžel se nedožije ani jeho promoce:-) Pořád si říkám, že to dobře dopadne, ale negativní myšlenky si žijou vlastním životem a jsou silnější.Nejhorší je pro mě to čekání. My už začínáme s vyšetřeníma, manžel jde příští týden na spermiogram a mě v blízké době čeká průchodnost vejcovodů. Už jsem byla i u léčitelky, a prostě zkouším všechno možné - to by bylo ještě na hodně dlouho.
A taky se mi o tom špatně mluví, kdo to nezažil, nemůže pochopit, jaké máme trápení.
Tak držím palce ať to vyjde co nejdříve. A pokud by ses chtěla podělit o další zkušenosti, tak napiš - E.Matulova@seznam.cz
Tak hodně štěstí a pevné nervy!
Eva