Ano, clovek je mlady a vybira si zivot podle svych casto sobeckych predstav, ale prijde den kdy se neco nekde zhrouti a jeden si rika, co jsem to udelal.

Take jsem ceska maminka trochu vic vychodne od Montréalu tedy presneji z Québecu. Jedna vec se lisi od Very a Kateriny, muj manzel neni Cech, ale Kanadan, ktery sice chce, aby nas Benjamin mluvil cesky, ale napriklad vcera u stolu nasich pratel kdyz jsem Benjaminkovi rikala cesky, aby se nahnul nad talir polivky, me napomenul, ze bych mu to mela rici francouzsky...

Abych se vratila k nadpisu, ano chapu vas Katerino, babicka i deda jsou daleko a teta ma jedina sestra ceka na vysledek biopsie nadoru na plicich.

A co ted, vyletet hned a behem nekolika tydnu (vic si kvuli praci a manzelovi dovolit nemohu) pomahat mamince, ktera to nejak nezvlada anebo cekat co bude dal, jak zjistit ze je nejvhodnejsi cas?

A tak si tady s jednou ceskou maminkou Hankou rikame, ze kdybychom vedely pred deseti lety jak se jeden citi, kdyz prijde nemoc tak bychom asi ten krok adaptace do jineho sveta neudelaly. (Hance pred nekolika tydny zemrel tatinek a zrovna v momente, kdyz jeji maminka tu byla poprve na navsteve).

Ale svet se toci dal, nase deti nas drzi v neustalem provozu a vlastne oni jsou pro nas takovou ceskou podporou, protoze maji pulku z nas a libi se jim vic Rymovacky nasi Kacky nez vsechny ty obrakove knizky Pokemonu.

Petra V. Pelletier, Québec, Kanada