Martine, jedna z přítomných dam si myslí, že je to dost blbé. Ono je to u každé ženy asi hodně individuální a taky časem se mnoho věcí mění. Pozoruji sama na sobě. Při prvním těhotenství mi to bylo celkem jedno, co se se mnou děje, milovali jsme se často, jak nás napadlo, vůbec nemám přehled o nějaké statistice, kolikrát za týden atd., prostě často. Po porodu nastal klasický útlum způsobený hlavně nesmírným vyčerpáním z péče o naše drakonické děťátko. Ale je fakt, že jsme ani nečekali na konec šestinedělí, rychle jsem se hojila, tak to šlo asi necelé čtyři týdny poté.
Teď jsem těhotná už sedmnáctý týden a během té doby jsme se milovali jen jednou. Ne že by se z mé strany jednalo o nějaký citový chlad, ale druhé těhotenství prožívám nějak úzkostlivěji, pořád jsem ve strachu, aby bylo všechno v pořádku, prostě se na to necítím. I můj manžel si všiml, že jsem celá křečovitá a v podstatě jenom čekám, kdy bude konec, tak jsme se na dobu těhotenství domluvili jen na nekoitálních praktikách a mám pocit, že to taky není úpně nejhorší. Snad se to doufám tak do čtvrt roku po porodu zase spraví.
A Milane, nedala by si třeba tvoje paní říct taky aspoň s nekoitálním sexem? Já vím, nemusí to být to pravé ořechové, ale zase lepší něco než nic. Píšu tak podrobě proto, že u nás je to naopak: ten sexuálně vláčnější je spíš manžel a já jsem víc aktivnější, takže vím, jak se člověka může hluboce dotknout třeba jen dočasný nezájem partnera. Nejdůležitější je si to navzájem upřímně vysvětlit.
Muži to mají těžší, když jsou tolerantí, jsou podle žen líní, když jsou neodbytní, jsou považováni za hulváty, kterým jde jen o sebe. Tak vám moc držím palce.