Snazim se odejit od manzela nekolik let, ale stale to nemohu dotahnout do konce. Mam skoro 8letou dceru a je to presne, jak pisete. Rozdilne nazory,neschopnost se dohodnout, ale spis proto, ze manzel neni nikdy ochotny uznat, ze chyba by mohla byt na jeho strane. Nasla jsem si pritele, a tak jsem ja "ta spatna". Ja rozbijim rodinu, ja beru dceri stastne detstvi. Jsem z rozvedene rodiny, takze to mam "na taliri". Jsem stejny sobec jako nasi, kdyz se rozvedli, znicim domov jen kvuli svemu stesti. Tak mam dal drzet rodinu a trpet depresi, nebo to proste udelat bez ohledu na nasledky? Jak zpusobit, aby se manzel zamyslel i sam nad sebou a svym vztahem ke mne?