Děti nejen rozumí, ale také cítí to, co jeho okolí. My jsme si všimli, že před dětmi nemá cenu tutlat ani to, co jsme schopni před ním ani nevyslovit. Už jsme si zvykli raději dětem říct, že např. mezi námi s tatínkem je teď trochu dusno, než riskovat, že budou mít tíživé sny, nebo jiné problémy. Ověřili jsme, že je lepší s dětmi mluvit opravdu o všem, co se děje, než jim informace vybírat a ponechat je pak zmatku, když rodiče mluví o jiných věcech než cítí. To se netýká jenom hádek, ale i veselých věcí, jako když např. chceme uspat děti a pak je přenechat hlídačce a odejít....uspáváme stejně jako vždy, čteme, tváříme se jakobysme se za hodinu také chystali spát a děti? ty jsou vnitřně nachystány podle sého šestého smyslu za chvíli odejít na party a podle toho se také chovají..když jim vše vysvětlíme a neskrýváme náš plánovaný odchod vše proběhne lépe.