Milá paní Vendulo,

reaguji na Váš příspěvek na www.rodina.cz, který se týkal potratů. Pamatuji se na Vas samozrejme :-) a jsem rada, ze jsme spolu opet navazaly kontakt.

Pisete: "A ptám se - jakým právem by mi někdo měl diktovat, jak se mám rozhodnout, když jenom JÁ sama vím, že bych další dítě prostě nemohla zvládnout? Nemohla bych mu dát to, co jsem dala svým třem dětem? Byla by to v mém případě výmluva? Alibismus? Co teď? Donosit dítě a dát ho k adopci. Jenže já už opravdu na další těhotenství nemám sílu. Nemám sílu se prát za to, co je morálnější."

Vite, mila pani Vendulo, nemam mnoho takovych tech zivotnich zkusenosti ziskanych vekem - nicmene mnoha vecmi jsem uz prosla. Vim, ze zivotni filozofie kazdeho cloveka je ruzna. Vim ale take, ze bez filozofie "chtit dobro" anebo bez snahy "prat se o to, co je moralnejsi" to proste v zivote dobre nikdy nepujde. Myslim si, ze Vy to vite taky a mozna mnohem lepe nez ja. Tudiz zde rici, ze nemuzete neocekavane dite dat k adopci proto, ze uz nemate silu prat se za to, co je moralnejsi, je strasne vymluvne a ja nemohu verit tomu, ze vite, o cem mluvite, kdyz pisete takovou vec. Opravdu neverim, ze clovek jako Vy by neco takoveho mohl vazne rici. Pisete take, ze proste uz na dalsi tehotenstvi nemate silu - vite, kdyby Vam slo o zivot, postoj i tech nejzarytejsich zastancu zivota je v tomto jasny.

Pisete: "Jestli dítěti nedat žádnou šanci, anebo být krkavčí matka a dítě dát k adopci."

Toto srovnani me uz postupem casu vede k mirnemu horkemu pousmani. Kdo je zde v situaci neocekavaneho tehotenstvi krkavci matkou? Ta zena, ktera umozni zit, kdyz zrovna ona je v tu chvili jedina, ktera muze zachranit dite anebo ta, ktera dite proste zabije, protoze se ji momentalne "moc nehodi" a ona se uz nechce prat za to, co je moralnejsi?


Pisete: "Fandím všem (hlavně paní Darje a paní Evě s tříletým synkem), kteří uznávají, že potrat je vlastně zoufalá reakce na zoufalou situaci."

A ja tvrdim: zoufala situace nachazi zoufale vychodisko v jeste zoufalejsim reseni, kterym je zabiti.


Pisete:"Každá nemá to štěstí, že má za muže pana Petra či pana Radima...Je spousta (muži prominou) takových pánů, ať mladých či starších, kteří se rádi poveselí a pak adios, seňorita, bylo to krásné, leč žádné příště."

S tim souvisi sexualni odpovednost, za kazde nezodpovedne rozhodnuti nesou nasledky ja, protoze jsem vedome prestoupila urcitou hranici. Kdyz se vyspim nahodne s muzem, o kterem si nejsem jista, ze by se mohl stat mym ditetem (nebo se vyspim nahodne s muzem, ktery mi zrovna padne do oka ci dokonce udrzuji mimomanzelsky pomer, kde fakt otehotneni nebyva vzacnym jevem), pak si pripadne nasledky opravdu musim nest sama. Kazdy vyse popsany cin nezodpovedneho sexualniho zivota je svym zpusobem pro zenu velmi degradujicim momentem a myslim, ze inteligentni a dospela zena bude vedet, jak se v oblasti sexu zachovat, aby se nikdy do takove situace nedostala. Nesouhlasim s tvrzenim, ze zena treba nepozna umysly muze - mame totiz zvlastni dar vysoke intuice a ten v teto oblasti holt musi namahat a vyuzivat - coz se take jiste prirozene deje. Zabihame ale do zbytecnych detailu.


Pisete: "Pokud víte, jak se vyvíjí CNS lidského plodu, můžete odhadnout, koho víc bolí dopad do popelnice, jestli několikatýdenní zárodek, který zahyne, jakmile opustí matčino tělo (hádám, že není potřeba ještě vysát mu mozek), anebo živě narozené donošené dítě."

Nekolikatydenni zarodek nezahyne, kdyz opusti matcino telo - zpravidla je vysato a roztrhano jeste v matcine lune, pripadne kyretou "zpracovano", aby odeslo po co nejmensich kouscich prirozenymi porodnimi cestami a ty se nemusely namahat vypudit zabite dite.


Pisete: "Jen tak na okraj - plody z potratu nekončí v popelnici, ale spalují se."

Mate pravdu, spaluji se spolu s pouzitymi obvazy, vatami, vlozkami, amputovanymi castmi lidskeho tela a vyoperovanymi slepymi strevy.


Pisete: "Zastánci zákazu potratů se táží - kdo dal komu právo zabít? A já se ptám - kdo dal komu právo o mně rozhodovat?"

Ale pani Vendulo - vzdyt je o Vas a nas vsech ze strany zakona rozhodovano dnes a denne. Clovek, ktery neco ukradl se pta: kdo dal komu pravo o mne rozhodovat? Kdyby zde nebyly jiste zalezitosti moralky ustanoveny take pravem, doslo by zde k naproste anarchii, s tim jiste budeme vsichni souhlasit. Kazdy den, kazdou chvili je o nas rozhodovano - o nasi ceste automobilem rozhoduji dopravni predpisy, ktere musime respektovat (a nam, kteri milujeme rychlou jizdu se to taky moc nelibi - stejne jako by se tem, kdo chteji mit "free sex" nelibil zakaz potratu), rozhoduje se o nasem volnem case, nebot jsme se zamestnavatelem uzavreli smlouvu o pracovni dobe a tu musime dle Zakoniku prace respektovat, musime platit dane, i kdyz se nam to nelibi a to vsechno bylo "o nas rozhodnuto" a nikdo se nepta "kdo dal komu pravo".


Pisete: "K tomu, aby si matka nechala postižené dítě, i když předem o jeho vadě ví, je potřeba hodně a hodně morální síly a sebeobětování. Ne každá z nás tuto sílu v sobě má. Obdivujme ty, které to dokáží, ale neodsuzujme ty, které to nezvládnou."

Nikdy neodsuzujeme zeny, ktere proste "ujely" v tak zavazne otazce jako je prijeti postizeneho ditete. A mnoho pricin zabijeni nenarozenych deti plyne z toho, ze nase spolecnost je k zijicim postizenym lidem pokrytecka a cynicka. Bohuzel.



Pisete:"Hitler nenechal vyvražďovat Židy proto, že by nebyli schopni jako podřadná rasa vést plnohodnotný život, ale proto, že si byl JIST, že podřadná rasa jsou."

Nechapu rozdil. To, ze vim o necem, ze je to stoprocentne "podradna rasa" me ospravedlnuje zabijet. Mnoho vrahu je presvedceno, ze dela vec, ktera neni chybou, kdyz napriklad zabiji firemniho dluznika. A presto vsechno se vzdy (doufam!) bude jedna o nemoralni, trestny a zly cin. To, ze si byl Hitler jist tim, ze Zidove jsou podradnou rasou neznamena, ze holocaust byl spravny, nebo ano?


Pisete: "Tady padla kosa na kámen, nemůžete srovnávat holocaust s rozhodováním ženy o tom, zda si nechá či nenechá postižené dítě. Víte vůbec co to byl holocaust, že klidně vyměňujete slovo Hitler a rasové za babičku, tetičku, zdraví a spokojenost?"

Holocaust byl lidskou tragedii. Jeho principy jsou stejne a stale se opakujici, mozna jsou dnes mene viditelne a mene intenzivni. Rozhodne je zabijeni urcite sorty lidi (podpora potratu u romskych deti - aby jich nebylo mnoho, u postizenych, aby nam nepridavaly praci a uz vubec aby proboha! nezatezovaly statni rozpocet) jistym holocaustem - tedy vyhlazovanim skupiny jednotlivcu, kteri se vymykaji danemu standardu - Hitleruv standard byli vseobecne znami blondaci s modryma ocima, dnesni standard je zdrave, chtene, vytouzene, ocekavane dite bez nejmensi vady a az kdyz je pripraven pokojicek ve vile - omlouvam se za expresivni vyjadreni, ale chci priblizit realitu. A kdo se takovemu standardu vymyka, toho zabijeme. Gynekolog se zeny, o ktere nevi, ze chtela otehotnet, pri prvni navsteve zjistujici tehotenstvi zepta prvni otazkou: Chcete si "to" nechat? - protoze nevi, zda bylo dite planovano ci nikoliv. Neni to jednim z dukazu, ze nastoleny standard je rezimem podobnym holocaustu?


Pisete: "Místo koncentračních táborů tu máme kojenecké ústavy, dětské domovy, ústavy pro těžce mentálně postižené, pasťáky, je-li libo pak i domovy důchodců."

Pani Vendulo, to nemyslite vazne. Vase srovnani je pruhledne demagogicke. Chcete rici, ze v kojeneckych ustavech deti musi pracovat, jsou posilany na smrt nebo je jim ublizovano ze strany opatrovniku? Ze lide v ustavech pro tezce mentalne postizene jsou nestastni a podrizeni totalite smrti? Nebo ze stari lide v domovech duchodcu proste vi, ze budou poslani na smrt anebo zhynou vyhladovenim? - Mezi koncentracnim taborem a vsemi Vami vyjmenovanymi ustavy je znacny rozdil. Deti v kojeneckem ustavu, lide mentalne postizeni nebo stari MAJI ZIVOT a vedi, ze ho mit proste budou a ze o nej neprijdou - proste nejsou vystaveni stresu z blizkeho nebezpeci smrti. A to je pro cloveka velmi podstatnou slozkou vedomi. Nevim jestli jste cetla knihu od Viktora E. Frankla "A presto rici zivotu ano", ktera mapuje psychicky stav vezne koncentracniho tabora - zde tento psychiatr popisuje sve zkusenosti a pise, ze vsechny pudy, veskere pocity stesti apod. jsou naprosto definitivne podmineny teprve jistotou, ze budu moci zit. Ze o svuj zivot neprijdu. Vsechno ostatni se v ohrozeni zivota stava pro cloveka temer bezcennou tretkou.


Pisete: "Postižené dítě má jen malou šanci, že ho někdo adoptuje."

Äle zato diky prenatalni diagnostice ma temer jistou smrt. To je jeho v procentech vetsinove vyjadrena "sance".


Pisete: "Bohužel v době, kdy jsme tolik dlužni dětem narozeným, mi přijde Deklarace práv nenarozeného dítěte jako výplod chorého mozku."

Vite, ze se vubec nedivim, ze se neumime chovat k narozenym detem, kdyz pro nas o par mesicu drive neznamenaji nic a v klidu je zabijeme nebo alespon si vzdy najdeme duvod, proc je nutne dite sprovodit ze sveta? Vite, ze se ani nedivim, ze se neumime chovat k sobe, kdyz se lidsky zivot stal svym zpusobem bezcennym?

.
Pisete: "Metoda neplodných dnů a přerušovaného styku je pro mladé lidi, kteří začínají sexuálně žít, tou nejméně spolehlivou metodou."

Metoda "plodnych a neplodnych dnu" - dnes odborne nazyvana a prijimana jako symptotermalni metoda vykazuje stejny pocet selhani jako vykazuje hormonalni antikoncepce. Nevidim sebemensi duvod, proc by nemela byt vhodna pro mlade lidi. Naopak. Prave ti totiz zpravidla ziji onim Vami zminovanym nezodpovednym sexualnim zivotem a tato metoda mnoho lidi nauci odpovednosti v sexu zaroven s tim, ze posili vztah tech dvou lidi, kterych se tyka. Jsem mlada a nikdy jsem jiny zpusob predchazeni poceti nepouzivala a nikdy v budoucnu, budu-li to potrebovat, pouzivat nebudu. A mohu dosvedcit svym vlastnim ¨manzelskym vztahem, ze metoda PPR je metodou upevnujici manzelstvi a vernost a zaroven obohacujici sexualni zivot partneru.


Omlouvam se za chyby, ktere pripadne vznikly, pisi to v rychlosti. Mejte se moc hezky, Zdenka.