Na cestování v MHD si ještě důvěrně pamatuji, i když synovi je už 7 let. Stále "s láskou" vzpomínám na patery schody na Smíchovském nádraží z metra,pak doběhnout autobus,vyžebrat pomoc do autobusu,vyžebrat pomoc z autobusu...Není divu,že jsem v tu dobu byla jako svalnatý proutek.Neustále jsem proklínala autora nápadu skoro nikde v metru neudělat jezdící schody nebo výtah. Bohužel,tehdy se šátky asi tolik nenosily-alespoň nebyly nikde vidět.Párkrát jsem použila klokanku-bez valného synova i mého nadšení.Sotva trochu povyrostl,koupili jsem co nejlehčí golfové hole,aby to "stěhování" po Praze bylo trochu lehčí.Ale stejně to můj koníček nikdy nebyl...