A do třetice.
Kuriózních zážitků - alespoň mě tak připadaly - jsem měla v porodnici několik. Romka, co utekla a nechala na ARO svou 900 gramovou holčičku, paní, co se mnou ležela na pokoji po porodu svého 11tého dítěte a maminku s červenými vlasy, která měla zajímavou návštěvu. Seděla jsem na chodbě oddělení šestinedělí s Matyáškem ve vozíku a se svojí návštěvou. Myslela jsem, že mám halucinace, když jsem uviděla, jak si to chodbou k nám klušou dva obrovští psi. Myslím, že to byla rasa irský vlkodav, ale moc se v tom nevyznám. Byli takoví rozverní a rozlítaní a stejně rozverně si to za nimi štrádoval jejich páníček. Zazvonila na zvonek a ohlásil se k návštěvě. Než ale očekávaná maminka přišla, vběhli psi otevřenýma dveřma na porodní sál. Zazněl hurónský řev a psi obrovskou rychlostí vystřelili ven. Za nimi stejnou rychlostí pádila sestřička. Vynadala tomu chlapíkovi co se do něj vešlo - další sestry se přidaly. Aby ne, my jsme si na oddělení nesměly přinést ani květinu a on hned dva psy. Mezi tím se dostavila ona maminka a když pochopila co se stalo, rozezlila se na něj a vyhnala ho pryč. Za radostného poskakování psíků ho pajdavě (asi co jí stehy dovolily) hnala chodbou a křičela za ním: "Miláčku, ty seš takovej debil!!!"