Ahoj, já bych asi zkusila obrátit se na nějakého logopeda (ze začátku kvůli výslovnosti). Při troše štěstí se dá natrefit na člověka, který se už setkal s "málomluvným" dítětem a pomohl by i v tomto směru.
Nejhorší by bylo dítě nutit do povídání, musí mít samo něco, co by chtělo sdělovat. Je dobré se sem tam vyptat (ale ne desetkrát denně, to dítě otráví), co zrovna dělá, jak bylo u babičky, ve školce či škole, dítě si klidně může postěžovat na spolužáka, který se mu posmíval, hned mu poradíme, co říct, když se bude posmívat znovu ("no a co, ty zase neumíš xxxx"). Vím, že někteří rodiče volí cestu "hry na nevědomého", kdy se například dítěti svěří, že jim něco nejde nebo to nechápou (ale dost těžko se vybírá téma), nebo se dítěte zeptají na jeho názor.
U takového problému je těžké poradit, každé dítě je jiné, snad můj článeček aspoň k něčemu bude.
Šárka