Tak já měla něco podobného.Rodila jsem U APOLINÁŘE-naštěstí jsem měla u sebe svého muže(tedy až když jsem byla na porod.sále)-a tam jsem si taky pěkně protrpěla bolestmi.Nëjprve jsem začala mít první bolesti okolo jedné ráno(kdy jsem se přemístila na tzv.hekárnu),kde mi neustále říkali to samé co tobě-ať jdu spát,ať odpočívám,ať jdu nabírat síly.Ale copak to jde?!Ta pitomá ženská snad ještě nikdy nerodila,když mi cpala takové nesmysly!!Myslela jsem,že jí sežeru (za ty kecy).Takže jsem celou noc prochodila,protelefonovala(se svým mužem) a probrečela.Ráno mi napíchali nějaké srágory,brali mi krev(kdy se sestra nemohla ani trefit-přitom mám žíly dobré) a pak si mě tak nějak nevšímali.Okolo chodily ženský na příjmy a snad hned rodily-jak mašiny.To bylo taky strašný-chápeš,já tam ležela a svíjela se v bolestech od jedné(a to jsem nevěděla,že to bude ještě horší!) a ony si přišly,odrodily a bylo to.No a na sál jsem se dostala až okolo 13hod.,kdy už jsem tam měla svého muže(fakt nebýt jeho,tak jsem tam zešílela a chcípla).Tam jsem též musela pololežet,s napíchanou kanilou a ješte něčím/ani nevím čím),ale každopádně jsem nemohla kvůli tomu ani chodit,a ani nic jiného.Takhle jsem tam trpela snad do čtyř,kdy mylostivě přišli a píchli mi epidurál(mou záchranu-i když ne na dlouho),kdy jsem se naprosto vyčerpaná na hodinku vyspala(i muž).Ale po probuzení nastal pro mě šok!To byly bolesti!!!Myslela jsem,že že praskne a rozkočí se pánev.Úplně jsem cítila jak mi tam ta hlavička stále sestupuje-no a to trvalo do porodu.Kdy si mě tam fakt nikdo nevšímal,jen sem tam přišla mlaďounká porod.asistentka,koukla se jak jsem či nejsem otevřená,nic neříkala a mizela.Ani mi neřekla jak dýchat,nebo tak,víš,prostě děs!!Nejradši bych jim tam všem(i doktorům) nafackovala.Ale už je to za mnou a to mi věř,že jsem si hned jak malej vylezl oddychla.
Jsem tam na ně naštvaná,protože prostě vědí,že tam mají prvorodičku,nechají jí se trápit,neporadí,neřeknou nic a jen čumí.Jo,a přímo při porodu jsem tam měla tuo asistentku,pak ještě jednu,snad tři doktory,možná i snad uklízečky,ale vůbec jsem je nevnímala.Ještě,že jsem tam měla toho mužskýho,protože jsem nic nevnímala,nikoho neslyšela-jen jeho a nikoho neviděla.
Lituji jen jednoho-toho,že mi malýho nedali hned břicho-abych ho hned cítila a pořádně viděla.
Přinesl ho muž až když už byl zabalený,tak jsem byla vyčerpaná a roklepaná,že jsem se ho ani neodvážila pochovat.A ta protivná dětská sestra neustále otravovala,že už ho musí odnést.Přitom jsem se dozvěděla,že miminka mohou zůstat hned po porodu,po ošetření u maminek déle.Tak nechápu,proč mi ho alespoň tu půl hodinku nenechali.
Jsem moc ráda,že ho mám.I toho,že mám chlapa,který to tam semnou vydržel a že jsem se mu nezhnusila.Je to už rok,ale určitě budeme chtít ještě holčičku.Tak doufám,že druhý porod bude příjemnější,teda spíš snesitelnější.
Anička