Ačkoliv jsou našemu miminku již 4 měsíce a od příchodu z porodnice - plna dojmů - jsem plánovala, že se k tomuto tématu vyjádřím, činím tak až dnes. Maminky jistě chápou, že člověk přestává narozením miminka být svým pánem

V průběhu těhotenství jsem si průběžně pročítala stránky, věnující se výběru porodnice, a téměř po každém čtení jsem propadala beznadějnému pocitu, že snad neexistuje v Praze porodnice, kde bych s důvěrou mohla porodit své první miminko.
Jako prvorodička jsem nevěděla, co mě čeká a očekávala jsem tedy i pochopení v tomto smyslu, podporu a odpovídající přístup.
Po určitém váhání mezi Podolím, Apolinářem a Krčí jsem si vybrala Krč, mimojiné i proto, že se zde klade velká pozornost na správný přístup ke kojení, což pro mě bylo důležité.
V pátek 13/7 - týden před termínem - jsem porodila krásnou zdravou holčičku, Esther. Bezpochyb jsem měla štěstí, protože porod proběhl skutečně velmi rychle, takže vyplněný formulář na aplikaci epidurální anestezie jsme mohli hned vyhodit, jelikož na žádnou anestezii už nebyl čas.
Porodní sestřička, která se mi po celou dobu věnovala, byla velmi milá, trpělivá (ale rozhodná) - bohužel si však nepamatuji její jméno (člověk v takové chvíli na podobné věci moc nemyslí..), abych jí zde poděkovala.
Vše proběhlo tak skvěle, jak proběhlo, hlavně díky panu doktoru Severovi, který mě celým porodem bezvadně vedl a podporoval, protože ačkoliv člověk absolvuje nejrůznější kursy a přečte si chytré knihy, v hodinu H není, jak jsem zjistila, schopen si vše vybavit a správně i konat.
Po porodu jsem byla převezena na pokoj - avšak k mému překvapení ne na nadstandard, který jsem si těsně před odchoden na porodní sál v ordinaci zarezervovala, ale na standard. Bratr, který mě ze sálu vezl, jen manželovi oznámil, že dál (na oddělení šestinedělí a do pokoje) už nemůže a tím to bylo vyřízeno. Škoda, protože zrovna v tu chvíli bychom byli tak rádi spolu, a takto jsme se loučili přes mobilní telefon mezi pokojem a čekárnou.
Ale když máte štěstí na spolubydlící maminku, je to nakonec příjemnější sdílet s někým první dojmy a starosti, dělat si legraci z neustálého koloběhu sprchování, kojení a zase sprchování.
I přes toto nedorozumění jsem ale byla nadšena.
Ze sestřiček, a to jak dětských, tak i sestřiček na šestinedělí.
Je úžasné, jak dětské sestry mají všechna ta miminka rády (i ty křiklounky) a jak mají miminka ráda sestřičky. Sestry byly velmi ochotné, neuvěřitelně trpělivé, kdykoliv poradily, pomohly, podpořily a uklidnily (maminku i miminko).
Sestry na šestinedělí rovněž, ale člověk se spíš věnuje miminku než sobě.
Proto bych chtěla poradit těm nastávajícím maminkám, které tak jako já před porodem, ještě váhají, aby volily Krč.
Není to velkovýrobna na miminka, atmosféra je příjemná, klidná.
A pokud vám nevadí přibalit si do porodní tašky i toaletní papír a noční košili (v andělíčku, který nejde zapnout, protože nemá dost šňůrek, nejde chodit moc mezi lidi mimo mikrosvět novorozeneckého oddělení), budete určitě spokojené.
Netřeba bazírovat na skutečně jen materiálních aspektech, důležitější jsou schopní doktoři a sestry.
Můj porod byl naprosto úžasným zážitkem pro mne i mého manžela a dnes, po 4 měsících, se k němu velmi často v myšlenkách vracím.
Přeji všem nastávajícím maminkám rychlý porod a Thomayerově nemocnici v Krči hodně zdaru.