Ahojky Ivo,
u Tvého povídání jsem se docela zasmála. Náš Tomášek sice nevřeští pořád, ale když se do toho dá, je to na smrt. Přibližně 5 týdnů (někdy mezi 3 a 4 měsícem) vyžadoval neustálou pozornost podle hesla - když jste si mě pořídili, tak se mi věnujte. Byla jsem na prášky. Buď jsem kojila (v té době vyžadoval i po dvou hodinách celé dny), nebo nosila 7kilové dítě, nebo dělala ve fofru nějakou domácí práci se řvoucím dítětem za zády. Nevzpomínám si, že bych v té době spala.
Mám podobnou zkušenost jako Ty, Tomášek nikdy neplakal, vždycky řval, ječel nebo ryčel. Už dlouho mu říkáme Richmond :o) V poslední době mu ale začínáme říkat Hejkal... (asi to hýkání mají některá miminka společné).
Ale na vlastní uši jsem slyšela miminko, které tiše a ukázněně plakalo v kočárku - v první chvíli jsem ho málem přeslechla, než se jeho matka k němu naklonila a začala ho utěšovat. Já bych si takového zvuku u Toma nevšimla :o))
Vyřvání nepomáhalo, ani vyřvání na bříšku, ale docílili jsme toho, že má Tom neuvěřitelnou fyzičku :o)
Stále kojím po 3 až 4 hodinách, snad ještě nějakou dobu přežiju - na Tobě a jiných vidím, že se to vydržet dá.
Co k tomu dodat? Máme obě moc krásné syny, nestojí to všechno za to?
Jana