Ahoj Ivo! Kdyby si věděla, jak mě těší (ne škodolibě), že někdo prožil to, co já prožila už dvakrát. Když první dcera skoro vůbec nespala, a pořád jenom křičela, každý mě utěšoval, že až budu mít druhý miminko, že o to bude hodnější. Věřila jsem jim - říká se přece, že když jedno zlobí, druhý je klidnější. Ale ouha! Já netušila, že to hodnější bylo vlastně to první! Tak se mi po třech letech narodila druhá holčička - drobná (2.70kg) - ale hlasivky síly uragánu. Kojila jsem jí každé 2 hodiny (i v noci) a mezi kojením vesele hulákala a hulákala. Vždycky, když telefonovala moje mamka, tak říkala: "To už zase brečí?", jenže já už jsem si to ani neuvědomovala, tak jsem byla otupělá. Doktorka taky říkala, že je v pořádku a zdravá, akorát TROCHU plačtivější! No, abych to ukončila, jsem nepoučitelná a teď čekáme třetí mimčo. Vypadá to na kluka, a tak já jen tak tiše doufám, že by mohl být po taťkovi, protože ten by byl kouzelným miminkem - usne vždy a všude. Přeju hodně radostí s našima broučkama. Ahoj Pavla