Ahoj Pavli,

uf, uf, to jsi mne teda dost vyděsila. Já zatím opravdu žiju v bláhové naději, že naše druhé dítě – ke kterému se jistě jednou odvážím – bude malá „buchta“ a „mouchy sněztesimě“ a kam ho položím, tam ho najdu. No, musím si to druhé mimi pořádně rozmyslet a hlavně nasbírat dostatek sil. Jen si nejsem jistá, jestli s Tomáškem budu mít na to sbírání čas J. Nezbývá než doufat…
Tvá poznámka o otupělosti mi připomněla jeden stav, na který bych málem zapomněla! Byla to krása, když se příbuzní či kolemjdoucí divili, proč to miminko tak strašně brečí a já jen roztržitě poznamenala, že to je naprosto normální.

Z celého srdce ti přeji, aby tvůj kluk byl úplně jiný než jeho sestřičky, které ti s ním snad pomůžou.
iva