Před třemi týdny se mi narodila dcerka Maruška. Byla jsem přijata na oddělení rizikového těhotenství, protože jsem deset dní přenášela. Všichni tam byli moc milí a ochotní. Druhý den po přijetí jsem dostala dopoledne stahy, zavolala manželovi, aby přijel, protože jsme chtěli být u porodu spolu. Po obvyklých procedurách jako klystýr apod. mě přivedli na porodní sál, kde na mě už čekal manžel. Vše probíhalo v pořádku, dokud mi doktor nepropíchl plodovou vodu a nezjistil, že se miminko zaklonilo a vykukuje ven obličejem. Takže mi řekli, že budu muset rodit císařským řezem a doporučili mi epidurální anestezii, že je prý vhodnější než celková narkóza. Každopádně mi ji špatně napíchli(jak jsem se později dozvěděla) a mně klesl prudce tlak, takže všichni doktoři začali najednou kolem mne kmitat a během chvilky jsem dostala celkovou narkózu a Maruška se za pár minut narodila. Byla naštěstí v pořádku, zato mne čekaly krušné chvíle. Na oddělení šestinedělí jsem se nemohla skoro hýbat, protože jakmile jsem se zvedla z postele, začala mě hrozně bolet hlava. Marušku mi vozili pouze na kojení, protože víc jsem stejně nezvládala. Až tady jsem se dozvěděla, že ,,epidurál' takové problémy dělá častěji. Naštěstí to vše za šest dní přešlo a nás pustili domů.
Jinak jsem byla v Motole spokojená, sestřičky i doktoři byli bezvadní a příště půjdu rodit opět do Motola, ale již nikdy s epidurální anestezií.
Věra Aubrechtová, syn 18 měs. a dcera 3 týdny.