U nás probíhal celých 9 měsíců před porodem boj o chlapecké jméno.Já, manžel a syn-každý měl svůj názor na věc a nikdo nechtěl ustoupit! Měla jsem z toho stres a depku. Já chtěla Marka, manžel chtěl, aby to byl po dědovi Vratislav a syn zas Michal. Když se dotoho vlažil ještě můj mladší bratr a maminka, bylo náročné zachovat chladnou hlavu! Snažili se jeden druhého přesvědčit pro svůj návrh, aby pak tzv.přehlasovali ostatní.
No a jak to dopadlo? Řekla jsem si, že musím tedy najít takové jméno, které nikdo neočekává, které bude syna důstojně provázet životem a které nikdo za celou dobu nenavrhl. Trochu hrála roli také náhoda a záliba v dějinách a ve sportu, ale povedlo se!
Jmenuje se Maxmilian - vážil 4000g a 53cm /právě má 6týdnů/. Starší syn je Marian a říkáme mu Majk, mladší tedy je Max a hotovo.
Staršímu jsem našla jméno 3dny před porodem a mladší na tom není jinak. Sice chvíli trvalo než se rodina vzpamatovala, ale to už bylo pozdě a dnes jsou všichni rádi, že máme Maxika. Samozřejmě jsem také brala ohled na přijímení, mělo by to podle mého názoru aspoň trochu "ladit" a ne vzbuzovat úsměv, zvlášť u chlapců, kteří si většinou přijímení sňatkem nemění. Takže přeji všem, aby tu svou domácí bitvu také takto úspěšně vybojovali.Ahoj.