Zítra oslaví náš Vojtík 3. narozky a tak jsme tento týden navštívili naší p. doktorku a absolvovali tříletou prohlídku. Bylo to fiasko. Vojta neustále utíkal z ordinace do čekárny, lezl pod přebalovací pult a nebo na vyšetřovací lehátko. Nenechal se ani změřit nebo prohlídnout záda. O kontrole očí nemohla být ani řeč. To ale i proto, že v případě našeho Vojty se dá hovořit leda tak o znakové řeči. Ve svých 3 letech v podstatě nemluví. To ale neznamená, že nekomunikuje. Já bych dokonce řekla, že pusu celý den nezavře. Ptá se, vypráví, zpívá si a povídá si sám pro sebe. Pro normálního smrtelníka ale naprosto nesrozumitelně. Já, manžel, bráška a pár dalších jemu blízkých lidí mu většinou bez problémů rozumí. Před cizími lidmi se ale "mluvit" stydí, jako by si uvědomoval, že to není to pravé ořechové. Takže paní doktorce samozřejmě také neřekl ani ň. Poznávání barev jde také mimo něho. Závěr prohlídky zněl: podezření na LMD.
Musím přiznat, že mě to dost vyděsilo. Vím, že Vojta nemluví. Vím, že je to velmi živé dítě. Vím, že se občas vzteká (hlavně, když mu starší brácha něco bere, nebo nechce půjčit). Ale každé dítě je přece jiné, nepřikládala jsem tomu velký význam. Vzlášť, když jsem viděla, že v jiných (hlavně pohybových) oblastech je zase velmi šikovný.
Je šance, že se p. doktorka plete?
A když se neplete, co bude dál?
Zvládneme školu?
Na to teď po večerech myslím, a strašně moc si přeji, aby byl Vojta jenom úplně normálně a zdravě živé dítě.