Ahoj Ivo!
Při čtení Tvého dopisu jsem si taky uvědomila jednu věc. Totiž my máme výhodu v tom, že jsme už tak otrlý, že nás prostě nějaké nevyspání nerozhází. Vzpomínám si na mojí ségru, která měla mimochodem úplně ukázková miminka - napapat, krknout, položit, spinkat, po 5 hodinách tiše zafunět, opět dostat napapat, atd. Když jsme spolu trávily léto na chalupě a jejímu malýmu byly asi 3-4 měsíce, JEDNOU v noci toho moc nenaspinkal, ale opravdu neplakal, jenom tak tiše pofňukával. Ségra, když ráno vstala, vypadala, že aspoň 14 dní v jednom tahu flámovala. Byla hrozně vzteklá a nadávala, jak se nevyspí. A mě to tenkrát opravdu pobavilo. Když jsem další rok byla na chalupě zase s miminkem já, a viděla, jak malá pořád huláká, řekla, že jí by to zabilo. Nezabilo, co by jí zbylo jiného, že? Teď, dokud mám miminko v břiše, se to snažím co nejvíc užít a v noci naspat dopředu. A neboj, uvidíš, že až budete mít to druhý miminko, tak budeš tak vycvičená, že všechno zvládneš (a určitě bude klidnější! - já tomu teď potřetí znovu věřím). Ahoj, měj se moc hezky (jo, a babička mi vždycky říkala, že když miminko hodně křičí, tak že bude mít krásně vyvinutý hrudník! - takže z vašeho malýho bude asi Arnold a z mých holek nejmíň Pamely Andersonový). Pavla