Lenko ,
především bych ti chtěla vyslovit soustrast nad ¨ztrátou miminka. Já přidám svůj příběh z Chebské porodnice.
Ve zkrácené verzi. V posledním trimestru jsem trpěla vysokým tlakem. Pokaždé mě vzali do nemocnice a ležela jsem tam vždy tak týden. Když jsem tam byla potřetí, tak mě primář změřil na sonu miminko. Asi 15 minut nic neříkal a pak suše oznámil, že miminko má hlavičku na 32 tt, nožičky odpovídají 28 tt a bříško je na 27 tt......nic víc. Začala jsem brečet, jestli je dítě v pořádku, na to mi neřekl vůbec nic. Akorát, že je hypotrofní (malé) a průtok pupečníkem je hraniční. Po tomto sdělení mě odvedli na pokoj, při každé vizitě jsem se ptala co budou dělat s tím, že je mimčo maličké....pokaždé mě odpověděli, že jsem tady s vysokým tlakem a že budou léčit vysoký tlak. Po týdnu mě pustili domů. Byla jsem neustále vystresovaná, co je mému miminku. Ve 36 tt jsem byla opět hospitalizovaná s vysokým tlakem (na doporučení mého gynekologa - který je mimochodem naprosto skvělý doktor). Na příjmu mě dali monitor, vyšetřili mě - pochopitelně jenom asistentky. Doktor nepřišel vůbec. A opět jsem ležela a nic se mnou nedělali, pouze měřili tlak. po týdnu hospitalizace mě přijal primář a konstatoval, že tlak je stále vysoký a že si mě tady ještě nechají. Chtěla jsem po něm sono, vysvětlovala jsem, že minule se mu nezdály míry miminka, tak jestli by mimčo mohl přeměřit. Tak znechuceně souhlasil a za chvíli do ticha prohlásil, že dítě je HROZNĚ malé a že mě zítra převezou do Karlových Varů na specializované pracoviště. Z nervů se mi pochopitelně tlak opět zvýšil, bylo mi špatně , ale ničeho jsem se nedomohla. Chtěla jsem injekci, protože tlak jsem měla 130/111 a to už je v těhotenství docela hodně. Nedostala jsem nic. Nicméně jsem přežila poslední noc v nemocnici a v úterý 22.3.2005 jsem měla jet ráno do K.V. Sanitka dorazila až po obědě, celou cestu mi bylo špatně, tvrdlo mi břicho a motala se mi hlava. Sebou jsem si vezla lékařskou zprávu, že se jedná o velmi rizikové a ohrožené těhotenství z důvodu HYPOTFORIE PLODU. Do Varů jsem dorazila okolo jedné hodiny. Tam mi na příjmu změřili tlak a pak už to lítalo. Měla jsem tlak 140/120 a stále se zvyšoval.....nacpali do mě prášky , infuze, injekce.... nic nepomáhalo. Zkrátím to. Ve 14 hodin 19 minut jsem císařským řezem porodila dceru Lucinku. Vážila 2500 g a měřila 47 cm. Primář pak mluvil s mýma vyděšenýma rodičema a řekl jim, že dítě nebylo vůbec hypotrofní, je pouze lehce nedonošené ( 37+2tt) , ale já jsem měla velké problémy s tlakem - měla jsem PREEKLAMPSII , ale bohužel to doktoři z CHEBU vůbec do zprávy nenapsali.....
Přitom můj gynekolog to do zprávy pro příjem do nemocnice jasně napsal!!
Takže závěr: V nemocnici v Chebu bych už NIKDY nerodila. Jsem šťastná za to, že jsem se dostala do Varů, protože s přístupem v Chebské nemocnici bych byla ohrožená já a moje dítě také.
PS: Chtěla jsem napsat trestní oznámení, ale nakonec jsem ho nenapsala a teď když to čtu, tak toho lituju. Už kvůli ostatním maminkám.