Zdravim a moc dekuji Jane za Schovanka c. 15 a dalsi namety k diskusi, je to fakt prima:-)
Chci jen podotknout, ze cestovani s kocarkem neni silene jen v metru a dalsich stavbach, ktere tu nechali komunisti, ale i v projektech zcela novych. Fakt nechapu, jak je mozne, ze letosni jiste nakladna rekonstrukce hlavni posty u nas v CB se zatim obesla bez najezdu pro kocarky a vozicky. Taktez nove obchodni centrum ma jen eskalatory. Nez jsem vypatrala, ze se do patra dostanu unikovym vychodem(!), pustila mne chut nakupovat, a to je uz co rict:-)).
A ted k noseni v satku,zadum a samostatnosti:
Satek jsem nezkusila, nicmene muj syn se po obdobi relativniho lenoseni zacina vybarvovat v pytel blech, tudiz ho stale nosim, houpam, delam letadlo, ukazuju vsemozne atd. Ondra ma ve 4 mes. 8 kg, 69 cm a zada volaji - kdyz nam nedoprejes teplou virivku, davame vypoved. Pomaha jedine plovarna a jiz vyse zminene bublinky. Jak to delaly nase mamy?
Nazor o niceni samostatnosti v detech jsem slysela hned, jak jsem prisla z porodnice. Dite zaplakalo a ja mela pred ocima zlatym pismem citat z chytre knihy - "Plac je pro miminko jedinym zdrojem komunikace, vzdy na nej reagujte!" Mama, tchyne a i babicka mi zase kladly na srdce, ze budu otrok, ono mu to chvilku neuskodi... Dalsi chytra kniha hovori o tom, ze mame v detech podporovat pocit, ze i v pripade, kdy nejsou stredem pozornosti, se museji umet zabavit - tak to pry vyzaduje moderni svet. A moje cerstve materske srdce se pri kazdem placi naplnuje jedinym - pochovej ho, pochovej ho, pochovej ho. Tak se v tom vyznejte:-)
Hezke zazitky nejen s detmi preje vsem Petra.