tak jem si to všechno přečetla, a asi jsem z vás největší blázen, když jsem šla do práce v roce a čtvrt věku své dcery. Věřte, nebylo to lehké rozhodování, ale dostala jsem výhodnou pracovní nabídku, doma mi malou "na plný úvazek" hlídá skvělá švagrová bez závazků, a i když se chystá nám zmizet do světa, mám už domluvené hlídání s kamarádkou a rodiči. Ale stejně dojde na jesličky. Naštěstí do nich chodil chvilku i syn, takže vím, že jsou u nás naprosto skvělé a vyloženě rodinné. Uvažuji o práci na zkrácený úvazek, mělo by to jít, ale zatím si moc nemohu vyskakovat. Je pravda, že odpoledne po příchodu z práce je strašně krátké a kolotoč deprimující. Zato si mohem více vychutnáváme klidné společné chvilky, malá je skvělá, vůbec se mi neodcizila, jak by mohl někdo očekávat, a já se na ni každý den moc těšim. Se synem jsem také nebyla doma, studovala jsem VŠ a nezdá se mi tím nijak ovlivněn. Je pravda, že mám manžela, který kromě kojení zvládá všechno (když musí)Syn má už vlastní zájmy, které mu vyplní čas spíš,.než máma doma. A i když peníze rozhodně nejsou nejdůležitější, všichni si víc užijeme kratší dovolenou u moře, než každodenní bloumání kolem výloh. A děti strašně rychle vyrostou a život tím nekončí, takže co pak doma? Já bych to nechtěla. Proto si myslím, že je lepší jít do práce radši dřív než o ní přijít. Možná budu jednou litovat, ale teď jsem spokojená. Vaše J.