Ano, nemocnice není hotel. Ale mám také jednu zkušenost. Při pobytu v nemocnici s dítětem jsem de facto suplovala práci zdravotních sester. Odchytávala jsem moč, podávala miminku lék, sama jsem měřila teplotu a upozorňovala sestru, že 39,5 ve tři hodiny ráno už asi není normální a vyzvala ji, ať zavolá lékaře. Když miminko po půlnoci pozvracelo mou postel, mne i sebe, čekala jsem hodinu, než za námi někdo přišel. Špinavé prádlo jsem měla odnášet sama. A v porodnici? Nemohla jsem chodit ani zvedat dítě. Za dobu 24 hod. jen jednou jedna sestra nakoukla do pokoje. Když dítě brečelo celou noc, nikdo za námi nepřišel. Dítě jsem koupala sama, nikdo mi jako prvorodičce neukázal a nepomohl s přebalováním a oblékáním.
A co se týče stravování v nemocnici... Klidně bych si (a myslím, že i jiné maminky) jídlo zaplatila. Muselo by však být "k jídlu". Ne šlachovité maso a nahnilé brambory + čerstvé zelí pro kojící maminky.
A když jsme u těch peněz. Dcera v nemocnici užívala lék. Po dobu tří dnů jednu lžičku. Po propuštění jsme měli v kůře pokračovat a dva dny měla užívat ten samý lék po jedné lžičce denně. Dostali jsme recept a šli pro novou lahvičku do lékárny. Lék stál 1000,- Kč, hradí jej pojišťovna. Spotřebovali jsme dvě lžičky a lék vraceli. Stejně jej lékárna už jen zlikviduje...
A lékařská péče? Po příjmu do nemocnice se 20 hodin nic nedělo. Dcera byla tzv. na pozorování. Její stav se zhoršoval, až musela být ráno v kritickém stavu převedena na JIPku. Čili nákladná péče na JIPce, léčení podstatně horšího stavu než předchozí den, následné komplikace a téměř kříšení miminka a zbytečný pobyt v nemocnici nás obou po dobu prvních 20 hodin... A pak má mít zdravotnictví peníze...