Já rodila v ČB v září 2004 a mé vzpomínky jsou vesměs příjemné, ikdyž je tam pár ALE....
Manžel mě přivezl po tom,co mi ve 20 hodin praskla voda.Hned na příjmu byla velice nepříjemná sestra,která se strašně divila,že bych chtěla mít manžela u sebe jen do porodu (u samotného porodu se bál být :)) )a kategoricky to zamítla,že ta možnost tu není.Ostatní sestry byly moc fajn.V 5 ráno mi dala sestra klistýr (bez nějakého dotazu) a řekla,že mám vydržet na WC aspoň 10 minut.Po 5 minutách tam vlítla má "stará známá" z příjmu a řekla,že musím hned jít,že je nás moc."Doprovodila" mě na sál - 10 kroků přede mnou, ikdyž se mi motala hlava a už jsem jí neviděla -HURÁ!Na sále jsem byla docela často sama.A to pro prvorodičku,která moc neví, co se s ní děje není příjemný pocit.Pak přišla sestřička,která mi moc pomohla s úlevovými polohami a nakonec paní doktorka(bohužel nevím jméno) - úžasná a milá bytost a řekla,že jdem na to.Bylo 6 ráno a měnila se služba,takže na mě vlítla banda čerstvých sester a úžasným způsobem mě vyburcovaly k tlačení,takže malej byl v 6:06 na světě.A pak přišel opravdový šok.Jedna sestra se zeptala,jestli mám v tašce mobil a jestli ho chci podat,takže jsem při šití mohla manželovi podat zprávu o narození jeho syna.
Na šestinedělí jsem měla asi veliký štěstí,protože personál byl báječný.Pomáhal,radil, i s kojením a i v noci.Až na 1 ženskou sestru - Malej měl zkřivenou nožičku a tak přišla Dr.z ortopedie.Do toho jsem kojila a dotyčná sestra tam pořád chodila a upozorňovala mě,že obědy jsou od 12-13 a pak mám smůlu.Stejně byly fazolky na kyselo-vynikajicí pro kojící maminky,tak mě to nevadilo. A vrchní dětská sestra? Chodící arogance.
A co mě vadilo úplně nejvíc? : věčný mlácení dveří a to že vizita je svatá a že má mimi hlad? tak snad to tu půl hodinu vydrží....
Teď čekám druhé mimi a s největší pravděpodobností budu rodit opět v ČB a vůbec se toho nebojím.Vždyť to jsou jen 3 dny.....Přeji všem maminkám hodně sil.