Školní systém v UK znám z několika stran - hlavně z té učitelské. Jak psala Aida, Reception, i když je to první "povinný" rok docházky je hodně veden jako školka. ALe ono i později je to volnější. Jsou určité osnovy, které říkají že v tolika a tolika letech mají děti umět to a to (jedním mezníkem je konec Year 2, druhým konec Y6 atd.) - čili na konci druhé třídy (tj. třetího roku docházky) má dítě umět psát, číst, počítat - ale jestli se naučí číst ve čtyřech nebo v sedmi letech, to není tak důležité. Takže učiteli se klidně stane, že má ve třídě děti, s kterými ještě dělá "písmenka" a děti, s kterými dělá větné rozbory a literaturu. Tuto situaci jsem viděla na vlastní oči - a nebyl to problém - i když teda ten učitel byl podle mě kouzelník a určitě musel přípravama strávit mnohem víc času než klasická česká učitelka.
Líbí se mi ona témata - když je tématem něco, probírá se to pak ve všech hodinách - když v šesté třídě děti dělaly druhou světovou válku, tak v hodinách angličtiny četli články z té doby, poslouchali rozhlasové záznamy, v hodinách výtvarné výchovy modelovaly pevnosti (k čemuž potřebovali z matematiky znalosti geometrie atd.) - takže všechno provázané.
Na rozdíl od Aidy jsem se já setkala s tím, že děti nastupovaly do školy dvakrát ročně - tj. v září nebo v lednu - dle dosaženého věku. ALe je to pár let, mohlo se to změnit.

Co se mi na britském systému líbí je právě ta integrace. I dítě s různými problémy není vylučováno ze společnosti ostatních, není mu naznačováno, že je "jiné", "blbé", že na to "nestačí" - chodí normálně do školy - a škola zajišťuje asistenty. Na škole by měl být specialista na "special needs" - tj. učitel, který pracuje s dětmi, které májí různé dys- V praxi to vyapadalo tak, že tyto děti měly individuální hodiny místo řádných hodin angličtiny - takže např. měly 4 hodiny angličtiny ve své třídě a 2 v malé skupince (2-3 děti) s člověkem specializovaným na poruchy učení, který s nimi probíral látku formou pro ně pochopitelnou.

Co se mě týče, tak svoje děti bych do školy klidně v těch čtyřech letech dala. Do školy, kde nemusí sedět s rukama za zády a být zticha, a kde je jim nabídnuto spousta zajímavého. Přijde mi užitečnější když se dítě formou hry něco učí, než když je jen vypuštěno na školkové hřiště a ponecháno osudu, aby si učitelky mohly vypít kafe.