Janko
asi jsi můj příspěvek nečetla dobře... nepsala jsem nic o tom, že v UK se zásadně vzorně věnují - psala jsem, že raději dám svoje dítě do školy, kde se mu budou věnovat, než někam, kde je vypuštěno na školní hřiště, aby si učitelka mohla vypít kafe. Možná došlo k nedorozumění - ale tenhle problém jsem teď řešila - žiju v USA, chtěla jsem dát syna do školky - a hledala jsem takovou, kde mu mohou něco nabídnout. A samozřejmě jsem viděla i školku, kde denní program mi byl sdělen asi takto "... no ráno jsou na hřišti, pak mají svačinu a po svačině volnou zábavu ve třídě...." vzhledem k tomu, že při návštěvě této školky jsem byla okamžitě obsypána dětmi, které neměly nic jiného na práci, než se vybavovat s náhodným návštěvníkem, tak jsem tam syna samozřejmě nedala.
Co jsem chtěla říct ale je to, že ono volání po "prodloužení dětství" a po tom, že "děti si mají jen hrát" není - aplikováno do důsledků - vůbec pro děti dobré. A pokud dítě jeví o něco zájem, proč mu to neposkytnout? Můj syn se zhruba od osmnácit měsíců učí písmenka. Není to náš nápad, sám s tím přišel, zaujalo ho, že se na chodníku opakuje jeden znak ("S" jako označení místa, pod kterým vede odpad z domu - sewer), a pak ho začaly zajímat další "znaky". Dělali jsme si srandu, že naše dítě nemluví, ale za to "čte" (jsem si vědoma toho, že se vůbec nejedná o čtení, jen pojmenovávání určitého znaku, který je náhodou písmenem či číslicí). Takže - proč dětem neposkytnout informace, které chtějí - a pokud je to formou, že je čas na to, aby k tomu postupně každé dítě dospělo svým tempem (což podle mě v britském systému je), tak to považuju za ideální - a takovou školu nepovažuju za "ukrádání dětství" - naopak za jeho obohacení.

Aido,
ta učitelka, která mi to o tom různém nástupu říkala učila podle mě v normální škole... a "moje" holky taky nastupovaly obě dvě v lednu. Ale je to už pár let (ehm... asi patnáct :-)))