Ahoj Moniko,
my jsme začaly někdy v průběhu sedmého měsíce, ale co bylo hlavní: obrnit se andělskou trpělivostí.
Kristýnce trvalo skoro celý měsíc, než pochopila a přijala za své, že to, co jí dávám do pusinky je něco dobrého a že to utiší její hlad. Když si to člověk představí, co se jim při první zelenince asi honí hlavou... Strkají mi do pusinky nějaký kus něčeho tvrdého a na tom něco teplého a divného, co mi tam chtějí nechat!!
Hodně mi pomohla knížka Penelope Leachové Dítě a já, která říká: povinností rodiče je připravit a nabídnout dítěti hodnotnou stravu. Jeho povinností není donutit dítě, aby ji pozřelo. Takže jsem se obrnila trpělivostí a měsíc vyhazovala zeleninu mnohdy bez jediného ochutnání do koše.
Ale pomalu se vše měnilo a dnes máme šikovného jedlíka, který má lžičku rád!
Hodně zdaru
Jana a Týnečka