Ahoj Danielo,

díky za odpověď, hned jsi vnesla do věci víc jasno. Jestli tomu tedy rozumím správně, máš výhrady ke vzdělání či spíš zkušenostem nebo znalostem porodních asistentek, které tam pracují (nejsou schopné rozpoznat patologie - např. hypoxii plodu). Tohle já těžko mohu vyvracet nebo potvrzovat, nicméně už víc jak rok tam původní asistentky, se kterými ty máš zkušenost, nepracují. Tudíž jestli se tvé výhrady týkaly personálu, tak jsi strašila zbytečně.

Teda, Danielo, koukám, že holíš přesně podle učebnice! Mně holily místečko tak 2x2 cm od konečníku nahoru. Dva-tři tahy žiletkou. Kdysi ve škole jsem měla pocit, že jestli budu chtít správně připravit pacienta k břišní operaci, tak ho budu muset holit v rozsahu od vlasů po chloupky na noze. Pak jsem nastoupila na chirurgii a zjistila, že praxe je poněkud jiná - např. na slepák holíme zhruba od pupku tak centimetr nad poštěváček. Mimochodem, nedá mi nevzpomenout docenta, který nám říkal: "Dámy, když si vyholíte přirození, budete sice sexy, ale zároveň daleko náchylnější k poševním infekcím." Jo, jednou jsem chtěla být sexy - a pak jsem zjistila, že mám jenom dvě možnosti: buď se pravidelně holit, nebo jako úchyl každou chvíli zajet rukou do kalhotek a zuřivě si drápat svědivý dorůstající chloupky
Takže kdybych se dostala do rukou tobě, a zjistila, co se mnou hodláš provádět, tak bych se dost bránila.

K tomu pohodlí - původně jsi psala, že fyzické pohodlí pro tebe není důležité. A to mne dost nadzvedlo, protože myslím, že fyzické i psychické pohodlí jsou vzájemně provázané. Podle toho, co píšeš teď, mám pocit, že jsi se jenom nepřesně vyjádřila, takže se ti omlouvám, že jsem tak vyletěla.

No a na závěr ještě poznámka - nemám na porod špatné vzpomínky. Jo, doktor byl příšerný , dodneška (rodila jsem před rokem) lituju, že nemám možnost strčit mu do slipů plnou hrst mravenců, ale pod jeho vedením jsem naštěstí strávila pouhé tři hodiny ze čtrnácti, takže převažují vzpomínky dobré. Minulý týden jsem sledovala naší malou, jak si hrála s panenkou a přitom se postavila. Když si všimla, že stojí a ničeho se nedrží, tak se lekla a kecla si na zem. Promítlo se mi, jak ten čas strašně letí a rozchechtala jsem se. Manžel se zeptal, čemuže veselému se tak směju. "Ále, vzpomněla jsem si na porod"... Jo, a to brnění. Taky mi asistentka ukazovala, jak dýchat - bylo to ještě horší. Je to pro mne zvláštní nepochopitelná věc - celé těhotenství mě kdekdo varoval, že nesmím ležet na zádech, abych neměla problémy s dýchám a přívodem kyslíku k plodu, můj gynekolog se pečlivě staral, jestli mě smí vyšetřovat vleže na zádech nebo jestli se pokusíme o jiné polohy, pak přijdu do porodnice a šup na záda. Připadá mi celkem nedomyšlené, že v té nejtěžší fázi těhotenství se na dostatek kyslíku už tak nehledí. Optimistické je, že i tohle se mění, i když zoufale pomalu.

Ahoj Sylvie