Rozdíl není žádný :-)
Nedělám si legraci, cítím to tak. Jen když už člověk to mimi má, tak se nějak "snadněji" vyrovnává s tím, že má to vysněné mimi, nějaké ty chybičky (i když je tou "chybkou" DS)...obrázek z UTZ člověku k srdci tak snadno nepřiroste (já to tak cítím, chápu, že jsou matky, které to cítí jinak).
To byla moje tajná :-))) strategie na manžela (kdyby tvrdě chtěl potrat)- mimi necháme narodit a pak bychom řešili, co dál...spoléhala bych na jeho neschopnost mouše-ublížení :-)))
Uuuuf, ještěže jen teoretizuju.

Svými řečmi jen žádám pochopení pro matky, které se rozhodnou pro potrat - NIKDY nevíš, co je k tomu vede, fakt. Každá rodina je tak specifické společenství, že nikdo jiný nemůže radit, jak se mají rozhodovat.