Ahoj Verko, pročítám tu diskuzi a většinou nereaguji. Tvoje názory jsou ale tak vyostřené, že se nedá nic nenapsat. Připadá mi, že vždycky ten, který má příliš radikální a "ostré názory" (a ty je dle mého máš taky), se v situaci, kdy se jich tento názor osobně dotýká, nikdy nechovají tak, jak předtím hlásali. Každý má právo na život. Nenarozené dítě, ale i ten manžel nebo sourozenci. A ty bys ostatním velice život omezila jen proto, že by se Ti mělo narodit děťátko s postižením, o kterém jsi předem věděla?To se mi nezdá rozumné. Jednou jsem v pořadu "Sauna" na Primě viděla, jak se jistá maminka stará o postiženou holčičku, která nedýchala sama, neviděla, neslyšela, nikdo nevěděl, jak dlouho bude žít. Všichni mluvili o obrovském odhodlání a lásce rodiny, která toto zvládá. Musím souhlasit. Ale na druhou stranu existuje podstatně více rodin, kde příchod postiženého dítěte, nebo příchod nemoci velice rozkolísá rodinné vztahy (viz.Na vlastní oči...) Rodiče se navzájem začnou obviňovat za to, že je dítě nemocné, pak za to, že ve svém životě si nedokáží splnit nějaké své sny,.... atd (vím z vlastní zkušenosti, bratr má od 2let cukrovku a mezi mými rodiči to od té doby pěkně skřípe:-((( ).
Druhou stránkou postižení je i to, že náklady na takového "človíčka" rostou do nebeských výšin a pochybuji o tom, že jako matka, která se celodenně-celoročně stará o postižené dítě, by si dokázala svému dítěti hradit veškeré potřeby, které ve svém postižení potřebuje.....

Je škoda, že své názory nemůžeš zde projevit z očí do očí. V anonymní diskuzi je vždycky snadné hlásat a kritizovat...