Vážený pane doktore,
myslím, že Jana se ve svém příspěvku nesnažila zpochybňovat vaši odbornou erudici. Podle toho, jak je příspěvek napsán, mám spíše pocit, že největším problémem při jejím porodu byla nedostatečná komunikace (tipla bych si, že z vaší strany, ještě si pamatuji, že jste se s vysvětlováním moc neobtěžoval a manžel z vás musel dolovat, co že se to se mnou vlastně děje a co chcete dělat). Porod není medicínské snažení, ale přirozený proces, do kterého medicína (v dobré víře) ráda zasahuje (nechci tvrdit, že vždy zbytečně). Pokud si již žena dá tu práci a vytvoří porodní plán, znamená to, že se na porodu vlastního dítěte hodlá aktivně podílet. Myslím, že i každé takové ženě je jasné, že dopředu není jisté nic a plán se možná bude muset pozměnit (mě to tedy jasné bylo). Pokud něco rodička očekává od svého porodníka, jsou to jasné informace o tom, co se s ní zrovna děje. Pokud jste měl důvod trvat na poloze v leže či pololeže a na trvalém připojení monitoru, zřejmě stačilo to Janě správně vysvětlit. Zrovna tak by se dala vysvětlit i nutná epiziotomie (pokud tedy byla opravdu nutná). Naprosto stejně se asi mamince dá vysvětlit, že je nutné aktivně přistupit k porodu placenty (na kterou se pokud vím, dá čekat asi půl hodiny, pokud se neobjeví nějaké komplikace). Každý pacient má snad právo rozhodovat o tom, co se s ním bude dít, a vy ho o tom musíte informovat. Této povinnosti jste (pokud je mi známo) zproštěn pouze tehdy, je-li pacient v bezvědomí, nebo se svým jednáním přímo ohrožuje na životě.