Zažíváme něco podobného v rodině. Rodina tlačí švagrovou (31), ale ta nemá ani stopu mateřského instiktu, štve ji, že už je tak stará a že "tikají hodiny". Pokud si dítě pořídí teď, bude mi upřímně líto obou. Ona v tom dítěti uvidí napořád důvod ukončení své kariéry a životního stylu a to není dobrý základ pro dítě. I když je tu šance, že zapracují hormony, ale taky bych na to nesázela:-).
Já budu mít mimčo během nejbližších dní, mateřství je báječné, před rokem se můj nezájem a obavy z rodičovství změnilo, začalo se mi zdát o bříšku, s chutí jsme si půjčovala cizí dětičky atak. Je mi 28 let a ve 26 bych rozhodně neřekla, že budu mít za dva roky dítě, jak mi ta představa připadala vzdálená.
Že nazývá dítě "dědicem" trošku zavání. Tchýně zase použila výraz "pokračovatel rodu". Nevidí dítě, ale funkci.
Péče o dítě padá dle mých zkušeností na ženu. Můj manžel je skvělý, děti miluje a pomáhá mi, ale můj život je úplně jiný, jemu větší část zůstala stejná. Určitě se ale neboj, že život s dětmi je špatný, přinesou prostě změnu a spoustu věcí budeš moci dělat stejně a navíc ti nějaké radosti přibudou:-).
Asi bude nejlepší si s přítelem otevřeně promluvit, navrhnout mu, že třeba mimčo ještě dva tři roky počká, aby viděl časovou hranici a přitom abys měla čas užívat svůj životní styl. Pokud si nedokážete promluvit, uvaž, zda je vztah založen na důvěře a je v rovnováze, věkový rozdíl může zavánět nadřazenou rolí parnera. Eva