Myslím, že každý má právo na svobodné rozhodnutí a názor, moc obdivuji lidi, kteří se dokáží postarat o postižené miminko, je to celoživotní obět a málokdy těmto lidem někdo dokáže pomoci, ulevit, ohlídat nabo jinak pomoci. Vubec nemá cenu rozvádět řec o financích, já sama vím, že bych to nedokázala, nedokázala bych starší dceru postavit do roli chůvy,která se bude o sourozence starat když tu s mužem už nebudu. Mám dceru 10-ti letou, před skoro rokem se nám narodili dvojčátka, chlapeček a holčička, okolo 16 tt nám vyšli špatně krevní testy, bohužel doktoři byli schopní říct, že pokud je nějaké postižení má ho jen jedno miminko. Nikdo si ani ve snu neumí představit to rozhodování, řešení měli: a) nechat se "překvapit! a čekat do porodu, b) nechat si udělat amnio a následně bud´: postiženému miminku píchnou injekci na usnutí (nějak nedokážu napsat jiné slovo) a zase čekat do porodu, protože interupcí by na 90% odešlo i to druhé miminko ale v tomto případě se připravit i na komplikace, které sebou nese mít v sobě jedno živé děTátko a jedno mrtvé, tím myslím přenos infekce. Nakonec jsme se rozhodli, že podstoupíme a až podle výsledků se rozhodneme, studovali jsme články o DS, abychom věděli, zda je toto postižení slučitelné se životem a nakolik bychom tuto situaci dokázali zvládnou, nikomu nepřeji to rozhodování, naštěstí vše dopadlo dobře, v případě že bych čekala jedno děťátko na interupci bych asi šla, v tomto případě zcela otevřeně říkám NEVIM, což znamená že mě varianta interupce také napadla.