Milá Dano,

z vašich dopisů Sylvě soudím, že dlouhou praxi v porodnictví nemáte. Vycházím z vlastní zkušenosti, kdy jsem po ukončení školy pracovala na porodnici velké nemocnice a stejně jako vy, jsem byla přesvědčena, že bez nás zdravotníků by většina porodů skončila katastrofou.
Nyní pracuji na porodnici ve Vrchlabí, kde vládne stejná filosofie jako - ve vámi pomlouvaném - CAPu: žena umí a může porodit bez zásahu zdravotníků. Díky několika důležitým setkáním se zajímavými lékaři a porodními asistentkami ze světa, kde podobné diskuse proběhly už před dvaceti lety, díky osvíceným spolupracovníkům a díky ženám, které takto porodily, cítím pokoru před rodící ženou a zároveň respekt z porodu, neboť vím, že komplikace mohou kdykoli v jeho průběhu nastat. Za toto poznání pokory jsem opravdu vděčná. Vím, že ne každému bude dáno k němu dojít, ale doufám, že nás bude přibývat. Myslím, že teprve potom ustane osočování a pomluvy, které se ozývají z velkých porodnic (viz vaše dopisy) na hlavy příznivců přirozených porodů i na hlavy matek, které si přirozený způsob porodu zvolily.
"Čas se navršil" a situace v ČR je v této chvíli taková, že názory a přání rodičů, kteří se rozhodli pro přirozený porod, budou muset vzít na vědomí nejen porodníci a porodní asistentky, ale i příslušné instituce, např. Ministerstvo zdravotnictví, zdravotní pojišťovny apod. Připadá mi opravdu zvláštní, že nejvíce zkostnatělých názorů v souvislosti s humanizací porodnictví se v posledních letech ozývá z Prahy - ať už se jednalo o otce u porodu, rooming in nebo přirozený porod, byly to fakultní pražské porodnice křičící NE, NE A NE!!!

zdraví vás Iva Konvalinová, porodní asistentka