Lucko,
naprosto souhlasím s Míšou. Vím, o čem mluvím - něco podobného jsem si taky prožila. Před mým vlastním zážitkem bych odpověděla něco ve smyslu - jak s ním můžeš být, seber dítě a pryč od něj... ale ted vím, že to není tak lehký. Je fakt, že za mnou stála moje rodina. I když jsem jim hrozně dlouho nic neřekla (co je budu trápit tím, jak mě manžel psychicky týrá), divili se, jak moc jsem se změnila. A pak to najednou muselo ven a když viděli, co se u nás děje, vzali mě i mé dítě a odstěhovali jsme se všichni pryč.
Můj manžel (vlastně už ex-manžel) je velmi inteligentní muž - špičkový manažer jednoho velkého podniku. Nikdy mě neuhodil, o to víc ale uměl trápit moji psychiku. Bylo to příšerný. O své druhé děcko jsem přišla v patnáctém týdnu. Byla jsem tak na pokraji svých sil, že to miminko nevydrželo. Je to už rok a zatím jsem se s tím úplně nevyrovnala. Už to sice nebolí tak moc, ale jizva na duši je obrovská..Navíc kolem mě je v současné době tolik neštěstí (založila jsem tady diskuzi Kamarádce umírá dítě na rakovinu - malá Michalka už na nás kouká z nebe...). Já absolutně nelituju toho, že moje dítě nemá otce. Pohoršili jsme si sice po finanční stránce (už nemáme obrovský bazén jen pro sebe a nehledáme se po celým baráku), ale máme se výborně, protože jsme V KLIDU. Nebojím se, kdy přijde manžel domů a co jsem zase udělala špatně. A malej se přestal počůrávat. V noci klidně spíme a já už neberu prášky na nervy. Nebolí mě hlava. Je ale pravda, že jsme to měli o moc jednodušší, protože jsme měli kam jít.
Lucko, nemyslím si, že by si Tvůj muž něco udělal, když vyhrožuje sebevraždou. To jsou jenom slova..myslím, že se má moc rád a tohle je jenom proto, aby Tě mohl trápit. Zkus se ohlížet na sebe a na své dítě. To Tě potřebuje, ne Tvůj muž. Ten by měl být už dospělý. Já vím, že se to blbě radí, ale zkus se poohlédnout po nějakým azylovým domě. Nebo co kamarádky? Nebo nějaká nadace? Psycholog? Já nevím.. ale z mého pohledu - každý den s takovým člověkem Ti ubírá na životě. Já to tak vidím, když se ohlédnu...
Nezlob se, že jsem se tak rozepsala, ale nějak to šlo samo ven..
Lenka