Tak mě by s největší pravděpodobností přítel opustil. Sám se narodil s drobným fyzickým postižením (způsobené při porodu, nikoliv genetikou), které bylo bohužel vidět. Ačkoliv momentálně nemá žádný problém, má spoustu kamarádů, nedokáže se vyrovnat s tím, že byl v dětství terčem posměchu a nepřeje si, aby jeho dítě bylo něčemu podobnému vystavené. Prostě ho radši nechce.
Já se ho snažím pochopit, ale taky si úplně nejsem jistá, pro koho bych se v takové situaci rozhodla. Zatím vede dítě, ale možná je to tím, že zatím žádné nemám a mám pocit, že třeba to druhé vůbec nemusí být.... asi chci zase sobecky dítě za každou cenu... ale myslím, že skutečné rozhodnutí by záleželo na mnohem víc okolnostech, než je on nechce/já chci. Doufám, že před takové rozhodnutí postavená nebudu.