Petro, neděs se. Ono hodně záleží na lidech, třeba budete mít větší štěstí:-) Taky každý dítě nemusí být takový poděs jako to naše:-) Většina dětí by tu situaci, do které se dostal, zvládla levou zadní a problém by nebyl, víš? A s těmi zdravotními problémy a dojížděním a tak, to zas záleží trochu na štěstí, každýmu se to tak nesemele všechno dohromady jako teď zrovna nám... Můj minulý příspěvek spíš ber jako svěření se. Ono mi to teď kapku leží na srdci, kapku mám strach - bojím se, aby nebyl nějaký průšvih z toho všeho. Ale je to tak, že je lepší doufat, že všechno dobře dopadne. Sice mi teď mozeček šrotí na 150 procent, abych vymyslela způsob, jak z toho ven, takže se mi závitky mírně zavářejí, ale určitě bude líp:-)))
A ty doufej taky, třeba Ti z Kryštůvka vyroste nějaký badatel, který pomůže zachránit tisíce životů:-)